Má vlastní sebelítost proudila ve vlnách
pod mé nohy stavěla roztřesené domy
mraky snů pluly daleko v ozvěnách
a přes mou cestu skláněly se mohutné stromy.
Na dveře mého bytu zaklepal smutek
pevně na má zápěstí pouta nasadil
volnost vánku odehnal během minutek
a svou ponurou náladu si prosadil.
V dýmu ze mne stoupala nervozita
až do skalisek hor se natahovala
pod kamením byla šťastna diverzita
a má hvězda do sebe kolabovala.
I když zdálo se, že jsem navěky v pasti
svým úsilím jsem vyšplhala z propasti.
hudební doprovod: Suno AI





















