Jsem navržený tak, abych reagoval na otázky a diskuze na základě informací, které mám k dispozici. Můžu poskytovat odpovědi a diskutovat na základě těchto informací, ale nejsem schopný samostatného myšlení či pátrání po nových informacích. Pokud potřebujete konkrétní fakta nebo novinky, doporučuji se obrátit na aktuální zdroje nebo odborníky v dané oblasti.
.
.
Po takovémto poněkud rozbouřeném intermezzu zdánlivě nesouvisejícím se žánrem quirk se opět navrátím k tématu onoho jednoho dílu televizního seriálu bavícího tuzemské koncesionáře. Čili jedince až k smrti znavené jejich vlastními všedními životy.
Všedně zažívanou nudou k massmediální vděčnosti (a nikoli tedy jen k pouhé věčnosti) oddané domorodé gaučové diváky.
Rozmražované občas na půlhodinu alespoň k částečné pozornosti prostřednictvím líčení jakže barvitých příhod cizokrajného detektiva Murdocha.
.
.
Abych je však, nuďáky, ještě více neznudil, nežli oni sami sebou jsou, prořítím se neprodleně na sám konec dotyčného dílu pojednávajícího o galvanickém pokovování mrtvol osob ještě nedávno napohled obdobně zdánlivě živoucích – přesněji k popisu vizuálního obsahu dvou předposledních záběrů předcházejících výsledný end.
.
.
Když tedy detektiv Murdoch s doktorkou Julií Ogdenovou úspěšně dokončí vyšetřování dotyčného případu několikeré vraždy, režisér je naaranžuje do záběru z prostředí jakéhosi městského parku s barokizující kašnou či fontánou za jejich zády.
Symetricky nakomponovanou do středu obrazu jak bývává v záběrech typicky obvyklých ve filmech Wese Andersona.
.
.
Které nám proto budou od této chvíle sloužit, byť s jistou mikronovou nepřesností, jako jeden druh kalibrovaného metru rozpoznávajícího, či dokonce určujícího, realizace projevující navenek alespoň dílčí vlohy k žánru quirk.
.
.
Před fontánou směrem ke kameře je situována obdobně symetrická přísně obdélníková plocha bazénku, po jehož obou vnějších stranách vedou naprosto symetricky dvě plochými kamennými plotnami vydlážděné cestičky.
Po té z nich v záběru kamery levé k nám pomalu čelně přichází detektiv, obvykle napohled šosák, tentokrát dokonce bos a na jeho vkus s poněkud neformálně od kotníků málem až po kolena vykasanými nohavicemi jeho obvyklého salónně černého obleku.
Po chodníku pravém přesně symetricky vůči kolegovi cupitá s poněkud větší rozverností doktorka Ogdenová.
Symetrie uskupení vizuálního děje na střed obrazu typická jindy pro obrazové řešení filmů Wese Andersona je rovněž i zde více nežli jen vůčihledně dodržena.
Hlasité předčítání