Byl pozdní večer, sobotní večer,
byl megafilmu čas;
ke sledování zval
sponzora pořadu hlas.
Zas Kameňák jakýsi, či snad cosi
s Richardem Gerem a Julií Robertsovou?
Žena má už bohémské chipsy otevírá,
křupavé, voňavé, solené…
Ale ne! Na ČT Sport utkání fotbalových polobohů!
Šmicer, Berger, Poborský, Nedvěd!
A na Minimaxu – probůh! – Máša a medvěd!
Tatínku, přepni to!
Tož, rád…
Vy dobře víte, jak mě dožrat.
Jdu se na Koupák ožrat.
Jdu na pivo! Na světlé, na tmavé, na řezané,
jdu se svým dnešním druhem,
jenž nosí v řiti zařezané
trenky s hnědým pruhem.
Až z Ostravy on přijel, ten druh!
Z toho města, kde věčný pohyb a ruch
a ulice, která nikdy nespí!
Z toho města, jehož komín hvězd se dotýká!
Ostravo, Ostravo,
Ostravo černá,
všude jen zastavárna, butik, bordel, bar, herna,
tržnice vietnamská, fabrika korejská
a Kaufland vedle Teska…
Leč hle: za Makrem kol rybníčku stezka,
kde makrela mokrá sebou pleská
a vánek mikrovlnky po hladině honí, ach!
Jen pojď dál, vejdi, přisedni,
ty bezďáku, ty vandráku v tom vaťáku!
Tato noc nebude krátká!
Tvá chůze ráno bude vratká!
Bratříčku ajťáku, zaviruj vrátka!
Vrátka…
Kůzlátka, kůzlátka, otevřete vrátka,
to jsem já, vaše maminka!
Ty nejsi naše maminka,
naše maminka je lesba!
A náš tatínek je taky maminka!
A ty dvě kozy mají čtyři kozy!
Pijte kozí mléko,
je výživné, zdravé a sladké,
sladké jako Kozina…
Lomikare, Lomikare,
ty dylino, ty kare,
do roka a do dna!
Nebo na dno.
Atlantiku.
Miloš Zeman vítá Niku
na palubě Titaniku,
květinku křehkou
mezi tím výkvětem…
Všichni se baví, ona ne.
Všichni žvaní, ona ne.
Kde tlačí bota Niku?
Hlasité předčítání
No já ve skutečnosti do šuplíku nepíšu, vyšlo mi už 14 knih, tato báseň je z mé nejčerstvější, právě vyšlé sbírky Jak básníci bojují s islámem (152 str., 120 Kč + poštovné, kdyby snad měl někdo zájem…).