.
Když jsem si jist, že bez oněch všech předchozích i příštích návěští byste i jiné další žánry prostřednictvím takovéhoto výčtu nebyli schopni v repertoáru tohoto kanadsko-britského televizně detektivního portfolia rozeznat.
A to i včetně i jen pouhých náslechů možné přítomnosti quirků.
Načež bez onoho mého až otravně obtěžujícího navigování je následně mezi sebou rozpoznat, jakož i perlustrovat, identifikovat, vypreparovat, určit, popřípadě stanovit i v přípustně dalších možných variantách jejich příštích užití.
.
Přitom děj jedné takové navigace je prostý: v Torontu se sejdou největší celebrity vědy úplného začátku 20. století, což se ovšem neuskutečnilo, ale ani tenkrát by nebylo možné, takže se ihned tímto předpokladem jedná o docela úhlednou ukázku teprve až dnešního žánru alternativní historie, popřípadě fantasy.
Všechny tyhle celebrity se tu shromáždily, aby každá z nich v rámci čehosi jako přednáškového večera přednesl jeho, nebo její, vizi budoucnosti – neboť jedním z účastníků, hostkou, jak se říkává dnes, a nikoli v jejich časech bez jakýchkoli občanských ženských práv, byla i dvojnásobná laureátka Nobelovy ceny Maria Salomea Curie-Skłodowská.
Která, mimochodem, cigaretami a izotopy propálená, dodnes stále vypadá v rakvi jakoby nikdy neumřela.
.
Předložit vizi budoucnosti…
Tedy včetně třeba i toho, co by si, například myšlenku na dnešní mravní stav rodných hrud, před pouhými necelými šestatřiceti roky tenkrát v listopadu žádný zdejší domorodec naprosto nesvedl vymyslet.
.
Dokonce ani ten už i v seriálu avízovaný obzvláště geniální Albert Einstein, jeden z účastníků onoho dávného torontského prognostického večera, by si jako reálná osoba takovouto současnou civilizační apokalypsu tehdy před více nežli stoletím určitě nebyl mocen představit.
Takže se tu jako diváci setkáváme s vizí jakoby ještě dvakrát povýšenou, jakousi logaritmovanou třetí entou mocninou, a tedy s budoucností jako fantasy v jistém smyslu na druhou.
Popřípadě nekonečně několikátou.
.
(n – n), jak už jedno dílčí rozřešení napovídá titulek…
.
.
Setkáváme se tedy v dávném Torontu s okolnostmi, jejichž všechny věrohodné obrysy a podoby ovšem vznikly až na základě znalostí a zkušeností dnešních scenáristů, a ještě, co se týče jejich invenčních schopností, ještě brilantnějších dramaturgů – což je z biologického hlediska autorská čeleď v současném česku již dávno, dávno spolehlivě vyhynule vymřelá.
Dokonce nevyvolatelná i v prostředích oněch již zmíněných kanceláří punkevních jeskyní ředitelujícím reziduím dávných pamětí protékaných podzemními řekami směřujícími postupně sedmerým ztemňujícími punkevními šery proti proudům času a ústícími kdesi v lidském nedohlednu ve stojatých vodách proudu bájného souběžného řečiště života i smrti antickými básníky zvaného Styx.
Hlasité předčítání