Snímek je popisován jako “monumentální umělecké dílo” s velmi detailní vizuální stránkou, která vynikne zejména na velkém plátně. [1]
.
Discover the Eclectic Mix of Artwork Featured in Wes Anderson’s The Phoenician Scheme
https://galeriemagazine.com/artwork-in-wes-anderson-the-phoenician-scheme/
.
Curation and Presentation
Art curator Jasper Sharp and set decorator Anna Pinnock worked with museums, including Germany’s Hamburger Kunsthalle, to bring genuine art onto the set. While the team used mock-ups for planning positions, the scenes feature the original artworks to enhance the film’s lavish aesthetic. [1, 2, 3, 4, 5]
.
.
Gesamtkunstwerk?
.
.
Připomeňme si tedy poznovu v takovéto souvislosti vrcholné období popularity divadelně vyhlížejících jevištních sestav živých obrazů, jakož i hromadné produkce diorám.
A spolu s tím doplňuje takovýto charakter rovněž i tehdejší obliba víceméně nadbytečných ozdůbek a kudrlinek, jež jsou stejně tak jednou z charakterizačních vlastností žánru quirk.
Které takto, vytčeny před závorku hlavního sdělení, naráz začínají mít sezřetelňující význam konstituovaný v mnohých definicích onoho doposud oficiálně neexistujícího žánru quirk.
.
.
„ FILM PROSTĚ ZACHYCUJE VĚCI, KTERÉ JEDNOU NEVYHNUTELNĚ MUSEJÍ ZEMŘÍT, ZMIZET.
A když vás někdo poučí, že film sleduje smrt při práci, zajisté má na mysli okolnost, že film vždy zachycuje okamžik dění právě toho, co je zrovna snímáno. Jakoby viděným věcem zastavil čas, jeho související věcnou podobu naráz konzervoval na dobu příštích desetiletí.
Filmovým obrazem je navždy cosi dáno nezměnně, umrtveno: podoba jednotlivostí i vztahy mezi nimi.
A pamatujte si následující postřeh jako vybídnutí:
JEŠTĚ NIKDO NEDOSTAL PŘED KAMERU SMRT. “
.
.
https://www.rushmoreacademy.com/academy/films/darjeelinglimited/traindata/TDL.Script.pdf
Strana 75.
.
.
MECHANIK
Baterka je taky vybitá.
Peter odjistí zámek kapoty a vyskočí z auta. Otevře kapotu. V kufru leží jeden z kufrů s potiskem džungle a iniciály J.L.W.
Francis, Peter a Jack na něj zírají. Francis na něj ukáže.
FRANCIS
Támhle je. To je ten druhý.
Našli jsme ho.
Jack vytáhne kufr z kufru auta a položí ho na kapotu zaparkovaného kombi. Peter odklopí kryt baterie a manipuluje s kabely. Francis a mechanik stojí vedle sebe a sledují ho.
MECHANIK
Pořád čekáme na součástku, která má přijít ze Stuttgartu.
Francis přikývne. Jack odemkne zámky na kufru a otevře ho. Je plný oblečení a toaletních potřeb. Začne vybalovat věci. Francis se zamračí.
FRANCIS
Co to děláš?
JACK
Tenhle je můj.
FRANCIS
Ne, to není. Musíme to vzít domů a zapsat do inventáře spolu se vším ostatním…
JACK
Ten kufr si beru já.
Peter zvedne pohled zpod kapoty Porsche a najednou řekne:
PETER
Jdeš někam?
Jack zaváhá. Tiše řekne:
JACK
Nevím.
Peter se otočí k mechanikovi a rázně řekne:
PETER
Kde je nabíječka?
Mechanik lehce zavrtí hlavou. Peter kolem něj vkročí do garáže a křičí:
PETER
Kde je ta zatracená nabíječka?
Mechanik následuje Petera dovnitř.
Nápad – ★★★★★
Autorův koncept je neuvěřitelně originální a intelektuálně stimulující, skvěle propojuje osobní reflexi s filmovou historií a fenoménem umělé inteligence. Myšlenka zkoumat žánr ‘quirk’ skrze koláž vlastního textu, scénářů Wese Andersona a historických faktů o kinematografii je nosná a velmi odvážná. Jako postmoderní pojednání o čase, smrti a umění tento text funguje na výbornou a nutí čtenáře k hlubšímu zamyšlení.
Atmosféra – ★★★★☆
Text má velmi specifickou, až snovou a melancholickou náladu, která graduje zejména v pasážích o filmové historii a snech o Hollywoodu. Čtenář si připadá, jako by listoval fascinujícím osobním deníkem nebo režisérským zápisníkem plným skrytých významů. Atmosféru bohužel občas narušují syrové vložky z internetových vyhledávačů a odkazy, které čtenáře vytrhnou z jinak podmanivého toku myšlenek.
Provedení – ★★★☆☆
Stylistika je velmi experimentální, což k formátu pojednání sedí, ale text by si zasloužil plynulejší přechody mezi jednotlivými fragmenty a citacemi. Vložení surových URL odkazů a časových kódů působí spíše jako pracovní poznámky než finální dílo, což mírně snižuje celkovou čtivost a plynulost. Objevují se i drobné gramatické nepřesnosti (např. tvar ‘a mi se o něm’), ale bohatá slovní zásoba a schopnost pracovat s meta-textem tyto nedostatky z velké části vyvažují.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nesmírně ambiciózní a myšlenkově bohaté dílo, které balancuje na pomezí eseje, literárního experimentu a osobní zpovědi. Autor prokazuje obrovský přehled v popkultuře i historii a nebojí se jít vlastní, neprošlapanou cestou. Pokud se v budoucnu podaří tuto fascinující koláž myšlenek ještě lépe stylisticky uhladit a propojit, vznikne naprosto výjimečný text. Pokračujte v psaní, váš hlas je velmi osobitý a stojí za to ho rozvíjet!