A bylo šero…
A všude kolem podzim a listí, a listí a šero.
Co stvořil podzim v prostoru, to prostor pohltil.
Kam mizím já, kam mizíš ty. Do lůna prázdnoty.
Spočineš. Spočinu…
Ty víš nejlíp, co je podzim, prázdnota a lůno.
Tak jdi. Dveře jsou otevřený.
Jen vpřed. Ať nezaspíš dobu.
Doba je krutá, v každé době.
Jdi. Ať dobu nezmeškáš.
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl svět, kašlal na něj. Pro Teda to byla černo fialová hra. I tráva měla fialovou barvu. Jen lidé to neviděli a mluvili něco o zelené.
Hlasité předčítání