Ráno, zsinalý úsvit
zažloutlý mžením
kalnými výtoky úzkosti
usedá do útrob kanalizace
válí se ve zplihlém oparu
mokřady tupé lhostejnosti
a uniká clonou hnilobné nákazy
k hladině zlověstného mámení
jako mlha nad stokou.
Pachuť morálního teroru
hořkne na jazyku
nedostatkem prosperity
profánní hnus
tvrdošíjná ignorance
slepá k bolesti
hluchá k tepu srdce
brání se prozření
v sebestravujícím tahu
do hlušin existenčních jistot.
Ospalost, smrtelná nechuť
otevřít dveře na ulici
odvařit mozek slepotou
do snaživé sedliny
způsobilé trhu práce
a zákonného partnerství –
hrdost profláknutá samotou
těhotná návalem nesmiřitelnosti
odhodlaností pro nic
váží sediment zbytečných otázek
kdo jsme a kam směřujeme?
Stůj zpříma, mladý příteli
ty, kdo máš sílu nenávidět
prohnanost svých poručníků
živých pohrobků spravedlnosti
otců a matek neduživých
posměchem a zbabělostí!
Neboj se rozvratného spolčení
a svobodně v ústrety všem
kdo maří tvůj vzdor
příkazy zavedeného pořádku
zvolej: Nasrat!
Hlasité předčítání
