Tak nám Západ drtí pandemie osamělosti. Rovněž každý třetí Čech trpí osamělostí, což údajně způsobuje deprivaci a vede ke kolapsu imunitního systému. Na osamělost podle Světové zdravotnické organizace (WHO) umře každou hodinu sto lidí. To jsem zvědav, jaké vakcíny proti osamělosti přikáže nasadit, aby pacienti umřeli dřív, než se stanou útrpnou obětí této plíživé pandemie horší řádění jakéhokoli viru.
Stephen Porges, americký psycholog a údajný neurovědec, vyplodil Polyvagální teorii pojednávající o tom, jak bloudivý nerv (nervus vagus) řídí naše duševní procesy v souvislosti s poruchami sociálních interakcí a osamělostí. Svým hluboce materialistickým pojímáním lidské duše odhaluje tři stádia pádu člověka do osamělosti: První stádium, pro něž si vymyslel latinský termín „vetrální vagus“, je klidový stav značící výsledek evolučního procesu u savců, při němž je tělo člověka-zvířete připraveno na sociální vztahy a úspěšně se řídí očními a sluchovými signály registrujícími postoje druhých zvířat-lidí v tlupě z jejich chování a hlasových projevů (intonace hlasu, zubení se, pitvoření, řev, jekot, vytí a p.).
První fází poruchy sociální interakce je absence vnímání uvedených signálů naživo (např. uvězněním v internetových sociálních sítích) a pád do druhé fáze vyznačující se nejistotou a pocitem nebezpečí. Člověk začne trpět úzkostí a podrážděním. Ostatní příslušníky svého druhu začne vnímat jako soupeře a nepřátele. Volí tak mezi bojem nebo útěkem a začíná trpět úzkostí, protože jeho tělo je nyní nastaveno na obranu nikoliv na sdílení. Následuje třetí fáze (dorzální vagus), při němž se cítí životně ohrožen a jeho bloudivý nerv ho přepne do stavu hadího vývojového stádia, při němž se dostaví „zamrznutí“ neboli člověk-had začne dělat mrtvého brouka, což má za následek otupělost, apatii, depresi, absolutní odpojení od světa i od sebe.
Zdá se, že západní vědě se podařilo z člověka definitivně vypárat ducha, um, rozum, vůli a všechny atributy, jimiž se odlišuje od zvířat. Jen tak se mohlo stát, že při pátrání po příčinách osamělosti současného člověka již docela zmizely ze zorného úhlu vědců a tím i ze světa takové sociální fenomény, jako rod, kmen, organické společenství, tradiční rodina, přirozená hierarchie, občina, cech, usedlost, dokonce i farnost, stavovská příslušnost či vlast, zkrátka všechny nepomíjivé vztahy, do nichž je člověk od narození zasazen a bez nichž si nelze představit identitu jedince a jeho vědomí příslušnosti k celku. Zbývá už jen tlupa a náhodné stádní uskupení, jež člověku pomáhají dobýt si své vlastní místo na slunci. Běda však, když mu ho zatouží obsadit někdo jiný. Pak nastupuje vzájemná nevraživost a pocit ohrožení, jako mezi kohouty na dvorku.
Bez duchovního řádu a hierarchie přirozených autorit nemůže žádné lidské společenství rozumně fungovat. Jsem toho názoru, že Anglosasům by se mělo zakázat konstruovat vědecké hypotézy, protože namísto vědy z nich většinou prýští spekulativní fantasmagorie, což oněm vědcům samozřejmě nebrání, aby se naparovali jako krocani a nechali se nazývat „vědeckými celebritami“, když se celý svět utápí v anglofonní materialistické břečce a žádné jiné vědecké hypotézy nedostávají publicitu. Existuje dostatek svědectví o tom, že si Charles Darwin cucal svou teorii o původu druhů z prstu. Přitom moderní věda dosud neodhalila ani jeden fakticky nový živočišný druh, u něhož by mohla tuto teorii potvrdit empirickým pozorováním. Dokonce ani z vykopávek nedokáže sestavit vývojové posloupnosti druhových mezičlánků. Na svět přicházejí vždy jen hotové druhy. Je-li svět něčím vážně ohrožen, pak je to pandemie anglosaské tuposti.
Nemusím asi čtenářům připomínat, že se nepovažuji za evolučního následníka opice, a necítím žádnou spojitost s hady ani psími, neřkuli hovězími či vepřovými tvory. A svoje prožívání samoty nehodlám stimulovat nějakým „bludným nervem“, přičemž evoluční psychologii považuji za pomatenou pseudovědu. Svůj klid nacházím právě v samotě, aniž bych se nechal naživo iritovat projevy žádostivosti a uspokojování potřeb lidí z druhé strany. Právě to mi pomáhá řešit každou situaci s racionálním nadhledem. Pokud ve mně něco vyvolává otupělost, tak je to komunikace s blbcem, sebestředným vševědem nebo užvaněným vypravěčem. O ženách, co absolvovaly genderové studie, a tudíž se považují za odbornice na mezilidské vztahy, se raději šířit nebudu.
Hlasité předčítání