Před mojí zahradou zachrochtal divočák,
snad pozdravit mě chtěl, leč slova zapomněl,
pak chroustat žaludy se jal ten nezdvořák,
a cestu zryl pod obraz jatek krysích těl.
Ten kanec mě však do úsměvu ponoukal,
když seznal jsem, jak dobrý je mu každý červ
a z nouze k lázni poslouží mu bahna kal,
to zvíře ve mně podráždilo každý nerv.
Když patřím na klů zbraně zrudnu jako rak,
neb dotaz na zelený úděl s resetem
mě dohnal k bezmoci: já rád bych zvěděl jak
všech vzdát se potřeb a nestát se prasetem.
Hlasité předčítání