Můj přítel navštívil mě zrána
v temné komoře mého čekání
na záchvěv probuzené účasti
a přinesl mi knihu
o nekonečné proměnlivosti života.
Tvář měl pobledlou a mluvil rozvláčně
jako člověk bez nároku na odpověď.
Marně jsem hledal příčinu
tak prázdných slov
vyřčených s nádechem otevřenosti.
Vzpomínám jen na okamžik,
kdy se můj koráb plodnosti
ověnčil námrazou prvenství…
Můj chrám je jitřní závrať nadějí
V něm sklíčen hledím do prázdna
Obklopen nánosy plynoucího času
Má přítomnost zapadá s minulostí
Můj dech se zakotvil v zítřku
Kdo může vyslovit, zda vůbec ještě žiji?
Nežádal jsem o podporu,
nepotřebuji ukazovat prstem
v nádavku úslužnosti.
Chci být sám sebou.
Chci být člověkem
a věřit vlastním možnostem.
Chci být svobodný
a neztratit jediného přítele.
Můj chrám je jitřní závrať nadějí
V něm sklíčen hledím do prázdna
Obklopen nánosy plynoucího času
Kdo může uvěřit, že vůbec ještě žiji…?
Hlasité předčítání
