Poezie

O listí, stromech a lidech

Autor: Adina
Co myslíš, touží?
Světem si krouží,
a vánek podzimu
schová je ve stínu.
Co myslíš, žijí?
V trávě se svíjí,
za chvilku spát,
probudí se zjara, snad.
Co myslíš, milují?
Lásce se vzdalují,
a k nastolení míru
jen zbraně a sílu.
Co myslíš, pochopí?
Někde se hladoví,
a jinde do huby
pečení holubi.
Co myslíš, změní se?
Předností staly se peníze,
smrt, války, hněv, nenávist a strach,
lesy a matku Přírodu mění nám v prach.
Dokážeme takto jednoduše
změnit i naše duše?
☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Adina

Pouhopouhý snílek, myšlenkový dobrodruh a malý knihomol-pacifista. Malý vzrůstem, samozřejmě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

trápí mne stesk každé ráno. trápí mne stesk každý den. a trápit bude – vím že ano – v...
Šlehnuti opony před rozechvělým nemotorou koupel nekonečného bičování pro...
ten pajzl byl někde v uličce postranní – šli jsme tam s odvahou… a přece posraní – a kd...
You are never going anywhere Karen. Klepá se na konci zesláble, kdeže skončila ta hlava bože váha ...
Kostival Čekám, čekám na Tě, čekám… Ticho nejtišší ze všech tich omývá hladovějící n...
prvotina z podzimu 2016   ulice města potemněly. v posteli večer mne sžírá chlad. snad jsm...
Z nástupiště vidím prvorodičku jak tlačí košík plný nákupu místo kočárku Dítě pr...
  líbáš mě na penis – já ti to věřím. tajemství zrození tvým ústům svěřím – mýc...
Někdy připadá mi jako by se snažila jen Gréta. Dobře… a pár školáků, přitom trpí celá p...
Připadá mi jako by inteligence dostala baseballovou pálkou na sestřelení stroje reagovat válkou?...
V závislosti na délce noci jsme shledali svou tvář příliš starou, zvrásnělou a nehezkou na po...
Rozpad osobnosti Proč? Proč jen? Proč? Zmítá mi hlavou lidský kolotoč… Vždy, když v ...
býváme debilní hovada… - dáváme jen co kdo dostává. a člověk člověku za zády směje s...
sejmu dnes mouchy dvě jedinou ranou! – udeřím tak silně že už nevstanou – udeřím tak silně...
všichni jsme otroci osudu ač já věřil že jím nebudu. však když se štěstěna náhodou oto...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Sny jsou našim peklem, neuhasitelnou touhou po něčem velkém, avšak jen málo komu povede se, ...
Vyprahlost lidí, vyprahlost lesů, lidi chlastaj dál, zodpovědnost za sucho nesú. Všichni jsme...
Byl jsem zrozen abych - přál si nesmyslné Abych přihlížel prázdnotě oči, které hledaj...
býváme debilní hovada… - dáváme jen co kdo dostává. a člověk člověku za zády směje s...
spěchám rychle zvenčí domů vytáhnout věci z pračky ven než zmokvají a zasmrádnou.   s...
Šikana Den kdy ti ublížil... Ležím na klinice v rukách čtyři kanily. V kanylách pravidelná d...
vždy jsem chtěl sdílet s těmi co pochopí. vždy jsem chtěl sdílet napříč časem. - ...
  má tělo rysů vlažných - ta stála by mi za hřích - Však odsekla jen „nazdar!“ a hříc...
Šlehnuti opony před rozechvělým nemotorou koupel nekonečného bičování pro...
na smrt se neumírá – na smrt se žije! - a na život všichni umřeme! - zítra nás čeká jen...
Všechny ty hrůzy, šikanu, pohlavky, urážky, na mých schovaných věcech stopy od podrážky. Po...
animální přitažlivost jsoucen – moc si ji užívám. přesto jsem rmoucen – žádná ta ani...
jak se mám? mám se jak židle postavená do kouta. mám se jako obraz na nějž nikdo nekouká neb...
blbý že nestojím za žádným hnutím – sedím a čumím a nevstát se nutím – ideje mění...
kombajny potají po horách odpadků kol světa motají prohnilou oprátku.   plovoucí ost...
0