Poezie

O listí, stromech a lidech

Autor: Adina
Co myslíš, touží?
Světem si krouží,
a vánek podzimu
schová je ve stínu.
Co myslíš, žijí?
V trávě se svíjí,
za chvilku spát,
probudí se zjara, snad.
Co myslíš, milují?
Lásce se vzdalují,
a k nastolení míru
jen zbraně a sílu.
Co myslíš, pochopí?
Někde se hladoví,
a jinde do huby
pečení holubi.
Co myslíš, změní se?
Předností staly se peníze,
smrt, války, hněv, nenávist a strach,
lesy a matku Přírodu mění nám v prach.
Dokážeme takto jednoduše
změnit i naše duše?
☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Adina

Pouhopouhý snílek, myšlenkový dobrodruh a malý knihomol-pacifista. Malý vzrůstem, samozřejmě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

hlavně ne ten ostrej nůž! to bylo by moc rychlý – raději zkus rudou růž a tiše ze rtů vzdyc...
příval horečky v mozku tiká budík, s trhavinou ... Rauš posedlosti v očích zračí se nejz...
Bába z balkónu mě odhání, že vedle Strkám klíče, do hajzlu, proč se ohnul Tak druhej, hotovo, v...
Byl jsem zrozen abych - přál si nesmyslné Abych přihlížel prázdnotě oči, které hledaj...
Krása Krása je přelud, pouhý sen, jež snoubí se s tou představou plnou subjektivních nárok...
Kostival Čekám, čekám na Tě, čekám… Ticho nejtišší ze všech tich omývá hladovějící n...
sudba samoty prvotina z jara 2016     prolog   mrtvá duše v tichu samoty...
býváme debilní hovada… - dáváme jen co kdo dostává. a člověk člověku za zády směje s...
  dusím se… – nemám v čem podusit rýži… – nákupy (v tom dusnu!) mi jen přitíží ...
  náš vztah má datum splatnosti – spočítej všechny špatnosti vynásob je radostmi ...
Pobuda domuprostý, jehož nika pozadí hostí, dlaní v hrdle lahev svírá, pach pudí odpor i ta nouze...
je tady vlastně i docela dobře - kdo umřel - žil. kdo žije zas umře - můžeš žít poklidn...
žiju si na noze docela vysoký – nevím proč neměl bych – život je divoký a smrt tak daleko. a...
kráčím opilej ulicí - dnes budu spát jak v hrobě - mám totiž slušnou opici a dobrou noc...
vždy jsem chtěl sdílet s těmi co pochopí. vždy jsem chtěl sdílet napříč časem. - ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ve smíru s galaktickou kocovinou nalitou do půllitru nekonečnosti a uzavřenou do krabi...
  náš vztah má datum splatnosti – spočítej všechny špatnosti vynásob je radostmi ...
uprostřed vln betonu - který musí opravit - a skučením severního větru - co opírá se mi...
Znetvořené tělo, teď táhnu městem soustavy neznámých proudí kolem načichlé kybernetikou &n...
nahá na mě skáče. směje se. a pláče. zrychlí. křičí „i‘m so close!“ - jen aby m...
...aneb báseň navždy(?) rozepsaná     věnováno všem co chtěj nemít co ztratit a v...
Kovovým monstrem vezu se, Tkví mi v hlavě, zda svleču se, Ze všeho temného, co na mě vidí, Ne...
kombajny potají po horách odpadků kol světa motají prohnilou oprátku.   plovoucí ost...
  Stal jsem se součástí romantického parku, stal jsem se bdícim okem uprostřed geometri...
vše co chci už dávno mám. čím víc chci tím víc nezískám a čím víc získám tím mén...
Vyprahlost lidí, vyprahlost lesů, lidi chlastaj dál, zodpovědnost za sucho nesú. Všichni jsme...
blbý že nestojím za žádným hnutím – sedím a čumím a nevstát se nutím – ideje mění...
na smrt se neumírá – na smrt se žije! - a na život všichni umřeme! - zítra nás čeká jen...
Někdy připadá mi jako by se snažila jen Gréta. Dobře… a pár školáků, přitom trpí celá p...
stříbrný svit půlnočního úplňku měsíce lesku pod mraky deště razí si cestu sk...
0