Vyhnilá ze středu svého bytí
ze džbánu piju svůj absurd drink otupěle
jen v noci svlíkám kabát šedožití
k ránu se z hlubin snů vracívám do postele
A do života…
Sedím dnes proti ní (apatie)
zrcadlem vzkazuje – už nejsem k mání
obě dvě stejnokroj z utopie
sny, vize, iluze – nadměrná přání
Synchronně
Bezbarvě
Ohromeně
putují slaní poslíčci po tváři
Zvětrale
Liknavě
Rozhořčeně
umírá ona, silná, ta ve Snáři
života
a slabší z nás dvou rozdílných
slabá, co bloudí prázdnem všedních dní
přemítá
Hra skončila
(?)
Hlasité předčítání