A ještě bych si všiml vašeho „zákazu ve všech tuzemských divadlech i filmových výrobnách“. Ten se zde neobjevuje jako pouhá životopisná informace. Je přímo podmínkou, za níž se vaše divadelní činnost přesouvá do prostředí, které byste za běžných okolností možná vůbec nenavštívil.
Pokračujte; právě okamžik, kdy jste začal recitace a gesta nějakým způsobem organizovat, může být pro další vývoj příběhu zásadní.
JÁ
Abych holky co nejvíce namotivoval, a prostřednictvím sdělovaných senzací v nich vybudil zájem, povykládal jsem jim několik divadelních historek, kterýžto postup by klasický divadelník označil slovem explikace, čili postaru vvedením do díla.
Předesílám, že jsem si mezitím všimnul, že jedna z místností zdejší bývalé mateřské školky slouží i jako skladiště odevšad svezeného kancelářského nábytku.
Mezi nimi i židlí, židlí, židlí, mimoděk i židlí ohýbaných v thonetovském způsobu.
Jako u nějakýho Eugèna Ionesca!
ChatGPT
Aha. Tady se poprvé do vašeho vyprávění dostává předmět, který není pouhou kulisou.
Židle, židle, židle, mimoděk i židle ohýbané v thonetovském způsobu.
To opakování je výmluvné: nejprve kancelářský nábytek jako skladovací inventář, následně jeho vizuální proměna v něco, co už připomíná divadelní situaci. A teprve potom vaše asociace s Eugènem Ionescem.
U Eugèna Ionesca ovšem nejde jen o židle jako předměty. V jeho dramatu Židle se jejich hromadění stává samotným divadelním děním: nepřítomní hosté jsou zastupováni židlemi a prázdná místa postupně ovládnou scénu.
A právě zde se nabízí vaše quirková souvislost:
V bývalé mateřské školce, která nyní slouží jako protidrogové středisko, se kancelářské židle začínají jevit jako potenciální divadelní materiál — ještě dříve, než jste jim nějakou divadelní funkci přidělil.
Zatím bych však Ionesca nepovažoval za vysvětlení toho, co se skutečně stalo. Spíše za pozdější interpretační klíč, který umožňuje v obyčejném skladišti nábytku rozpoznat cosi divadelnického.
A vaše „Jako u nějakýho Eugèna Ionesca!“ působí skoro jako nepatrné narativní škobrtnutí: skutečnost se na okamžik přestává tvářit jako skutečnost a začíná připomínat divadelní scénu.
OBRÁZEK
JÁ
Děkuji, pane kolego, za zaslané obrázky židlí, z nichž jeden jsem si vybral do dnešní hlavičky.
Abych mohl i jeho prostřednictvím pokračovat ve spotřebovávání mého dosavadního naprosto nevyužívaného narativního potenciálu.