Poezie

Závist

Závist

 

Přítel mi píše, že mi závidí

Do mého života však slepý, nevidí

Za tuto závist mu vřele děkuji

Je totiž neškodná, nachová

Bez nenávisti se závist jako úsměv zachová

A já své duši žaluji

 

Mé ruce nejsou ztvrdlé od dřiny

Mám jenom v duši tajné modřiny

A světu teskně žaluji

To, co on nevidí, mě trápí

Však nejsme měkcí, jsme chlapi

Jen proto nelkám, neběduji

 

I já ti závidím tvé závidění

Které tě k lepšímu jistě změní

☆ Nehodnoceno ☆
Emoce?
avatar

0