Závist

Přítel mi píše, že mi závidí

Do mého života však slepý, nevidí

Za tuto závist mu vřele děkuji

Je totiž neškodná, nachová

Bez nenávisti se závist jako úsměv zachová

A já své duši žaluji

Mé ruce nejsou ztvrdlé od dřiny

Mám jenom v duši tajné modřiny

A světu teskně žaluji

To, co on nevidí, mě trápí

Však nejsme měkcí, jsme chlapi

Jen proto nelkám, neběduji

I já ti závidím tvé závidění

Které tě k lepšímu jistě změní