Poezie

Anděl

Autor: Bára Adéla

Přišel ke mně anděl,

měl křídla trochu zlámaná.

Možná pomoci mi chtěl, i když sám pomoc potřeboval.

Co dělat mám, když anděl stojí u mých dveří?

Otevři! Hned otevři!

Nebo nechej zavřeno, zamkni a tiše poslouchej.

Slyšíš ty tichounké vzlyky?

I andělé umí plakat.

Ti zlomení, ztracení, odvrhnutí, před kterými jsi zamknul.

Otevři! Hned otevři!

Anděl vstoupil.

Zul si zablácené boty.

U šálku čaje, anděl se svěřuje

a já poslouchám.

U šálku čaje, všimla jsem si,

svatozář zlomenou má.

Nabídla jsem lepidlo, vteřinové, andělovi.

Svlékl si křídla a já oněměla.

Oblečení dělá anděla.

 

Přišel ke mně člověk,

záda celá ztrhaná.

Pomoc po mě chtěl,

i když já bych pomoc potřebovala.

Co dělat mám, když člověk stojí u mých dveří?

Otevři! Hned otevři!

Nebo nechej zavřeno, zamkni a tiše poslouchej.

Slyšíš ty tiché vzlyky?

Lidé umí dojemně plakat.

Ti zlomení, ztracení, odvrhnutí, před kterými jsi zamknul.

Otevři! Hned otevři!

Člověk vstoupil.

Zul si zablácené boty.

U šálku čaje, člověk se svěřuje

a já poslouchám.

U šálku čaje, všimla jsem si,

kabát promáčený má.

Nabídla jsem svetr, pletený, člověku.

Svlékl si kabát a já oněměla.

Oblečení skrývá anděla.

4.84/5 (2)
Emoce?
avatar

0