V zašité kapse na prsou
tíži mě
poslední
zbytky láskyplného toluenu,
kterýs nosívala
místo parfémů,
při každém nesmělém úsměvu
Té vůně nebudu mít do smrti dost.
A pár drobných cinká mi
výsměšně po kapsách,
do kterých ztratil jsem už dávno vůli sahat
raději nechám smích mincí
doznít
za skřípění poslední tramvaje,
která vypálena z nevidomého luku
mizí ve střepech výlohy hračkářství
V nejdůležitější kapse
se s černobílým úsměvem muchlá papír,
který potměšile prozrazuje,
že jsem stále živý
i přes nesčetné pokusy
o jeho upálení,
to když s exaktickym pocitem nirvány
našel jsem poslední tabák
a užíval si kouř rozechvělé cigarety
Obraz dotváří
už jen pár skvrn
víno, zvratky
rtěnky a kusy kebabu, kterým tišil jsem
hlad kolem šesté ráno
.a do toho
Ta úžasná vůně, která tvoří štít dotěrné realitě
láme se,
když večer svlékam se
Hlasité předčítání