Tvé ruce – lehce rozpřáhnuté
Prsty dotýkáš se rozechvělých listů
Na nejvyšší snítce javoru
Uzardělého podzimním sluncem
Objímáš zemi mocí dívčí smyslnosti
Touhou královny vznešených zvířat
Průvodkyně šťastných dobyvatelů
Nedostupných končin světa – objímáš
Skalní masiv – pletenec mých ramen
Bezděčnou silou pramene života
Proudíš do hlubin tvůrčí melancholie
Mého srdce – tvé něžné dlouhé ruce.
Tvé vlasy – lehce rozevláté
Zlatý proud rozhodné ztepilosti
Prameny rozpoutané vášně
Spadají do dychtivých tišin ženství –
Ze země tisíců jezer a horských strží
Plyne tok tvých myšlenek
K usměrnění horoucích živlů
V jejich jednotě a čiré plodnosti
Jsem zvědem a zároveň vyslancem
Stepního národa pastevců koní
Tvé krve zpěněné základním instinktem
K dosažení hranice ryzího života
Ryzího citu smíšeného s křídou trilobita
Ryzí lásky zplozené silou sebevědomí
Mého obdivu – tvé plavé dlouhé vlasy.
Hlasité předčítání