XII. Soukromý docent
Mladý učenec PhDr. Blahouš, teprve pětapadesátiletý, takto soukromý docent srovnávací vědy náboženské na Karlově univerzitě, mnul si ruce, když usedal k nařezaným čtvrtkám papíru. Letmo napsal titul „Náboženské úkazy posledních dnů“, pak začal svůj článek slovy „Spor o definici pojmu ,náboženství‘ trvá již od dob Ciceronových“, načež se zamyslil. Tenhle článek, řekl si, pošlu do Času; počkejte, páni kolegové, jaký to udělá rozruch! Mám já štěstí, že zrovna teď vypukla ta náboženská horečka! Bude to svrchovaně aktuelní článeček. Noviny budou psát: „Náš mladistvý učenec PhDr. Blahouš uveřejnil právě pronikavou studii“ atd. Pak dostanu mimořádnou profesuru a Regner pukne vztekem.
Tu zamnul mladistvý učenec svrasklýma rukama, až v nich radostně zapraskalo, a dal se do psaní. Když kvečeru přišla bytná se optat, co by chtěl k večeři, byl už na čtvrtce šedesáté u církevních Otců. O třiadvacáté hodině (na stránce 115) dospěl k vlastní definici pojmu náboženství, v níž bylo jedno slovo jiné než v definici jeho předchůdce; nato krátce pojednal (s několika polemickými šlehy) o metodách exaktní vědy náboženské, čímž byl stručný úvod jeho článku uzavřen.
Krátce po půlnoci psal náš docent: „Právě v poslední době vynořily se různé úkazy náboženské a kultické, jež zasluhují pozornosti exaktní vědy náboženské. Ačkoliv zajisté jejím hlavním úkolem je studovati religiózní jevy národů dávno vymřelých, přece i živá přítomnost může poskytnouti modernímu (podtrhl dr. Blahouš) badateli různé poznatky, které mutatis mutandis vrhnou jisté světlo na dávnověké kulty přístupné pouze dohadům.“
Pak podle novin a ústního svědectví popsal kuzendismus, v němž nalezl stopy fetišismu, ano i totemismu (bagr jakožto totemický bůh Štěchovic). U binderovců konstatoval kultickou příbuznost s tančícími derviši a se starými kulty orgiastickými. Dotkl se úkazů při slavnosti elektrárny a uvedl je bystře ve vztah s párským kultem Ohně. V náboženské obci Machátově objevil rysy asketické a fakírské; citoval různé případy jasnozření a zázračného léčení, jež srovnal velmi vhodně s kouzelnictvím starých vnitroafrických kmenů černošských. Dotkl se šíře psychické nákazy a davové sugesce; uvedl z dějin průvody flagelantů, křížové výpravy, chiliasmus a malajský amok. Objasnil náboženské hnutí posledních dnů ze dvou psychologických hledisek: jako patologické případy u degenerovaných hysteriků a jako kolektivní psychickou epidemii pověrčivých, intelektuálně méněcenných mas; v obou případech demonstroval atavický výskyt primitivních forem kultických, sklon animisticko-panteistický a šamanistický, náboženský komunismus připomínající novokřtěnce a vůbec ochabnutí činnosti rozumové ve prospěch nejhrubších pudů pověrčivých, kouzelnických, okultních, mystických a modlářských.
„Nenáleží nám rozhodovati,“ psal dále dr. Blahouš, „do jaké míry běží tu o mastičkářství a podvod jedinců spekulujících s lidovou lehkověrností; při vědecké zkoušce by se nepochybně ukázalo, že domnělé ,zázraky‘ dnešních thaumaturgů jsou jen staré známé kousky balamucení a sugesce. Po této stránce doporučujeme nové, denně vznikající ,náboženské obce‘, sekty a kroužky pozornosti bezpečnostních úřadů a psychiatrů. Exaktní věda náboženská se omezuje na zjištění, že všechny tyto náboženské úkazy jsou v jádře barbarský atavismus a slátanina nejstarších prvků kultických, podvědomě žijících v lidové fantazii; stačilo několik fanatiků, šarlatánů a vyložených maniaků, aby pod nátěrem civilizace procitly v evropském lidstvu ony předhistorické motivy náboženské víry –“
Dr. Blahouš se zvedl od psacího stolu; právě dopsal tři sta čtyřicátou šestou čtvrtku svého článečku, ale necítil se ještě unaven. Musím připravit efektní konec, řekl si; několik myšlenek o pokroku a vědě, o podezřelé blahovůli vlády k náboženskému tmářství, o nutnosti postavit bojovnou frontu proti reakci a tak dále.
Tu mladistvý učenec, okřídlen perutěmi nadšení, přistoupil k oknu a vyklonil se do tiché noci. Bylo půl páté ráno. Dr. Blahouš pohlížel do temné ulice, trochu se zachvívaje chladem. Všude bylo mrtvo, ani jedno světélko nebdělo v lidských oknech. Soukromý docent zvedl oči k nebi; bylo už poněkud bledé, ale jiskřilo hvězdami v nekonečné velebnosti. Jak dávno jsem se nedíval na nebe, napadlo učenci; bože, je tomu přes třicet let!
Tu zavál mu líbezný chlad na čelo, jako by někdo vzal jeho hlavu do přečistých, chladivých rukou. Jsem tak sám, zastýskal si starý muž, pořád tak sám! Ano, pohlaď mi trochu vlasy; ach, už třicet let mně nikdo nevložil na čelo dlaň!
Trna, třesa se stál dr. Blahouš v okně. Něco tu je, pocítil pojednou v sladkém a tísnivém úchvatu, ó bože, vždyť já tu nejsem sám! Nějaká náruč mne drží, někdo je vedle mne; kéž zůstane!
Kdyby po chvíli vešla paní bytná do pokoje docentova, viděla by jej státi v okně s oběma rukama vysoko zdviženýma a hlavou zvrácenou nazad u výrazu svrchovaného vytržení. Ale nyní se zachvěl, otevřel oči a jako ve snách se vrátil k psacímu stolu.
„Na druhé straně však nelze pochybovat,“ psal rychle, nestaraje se o to, co před tím je napsáno, „že nyní se Bůh nemůže projevovat jinak než primitivními formami kultickými. Novodobým úpadkem víry je přerušena souvislost se starým náboženským životem; Bůh musí začíti od počátku, obraceje nás k sobě jako druhdy divochy: je nejprve modlou a fetišem; je bůžkem skupiny, klanu nebo kmene; oživuje přírodu a působí skrze čaroděje. Před našima očima opakuje se takto náboženský vývoj, počínaje předhistorickými formami a míře k vyšším stupňům. Je možno, že nynější náboženská vlna se roztříští několika směry, z nichž každý bude usilovat o nadvládu na úkor ostatních. Můžeme očekávat periodu náboženských bojů, jež svým zápalem a houževnatostí budou předčiti křížová tažení a svou velikostí překonají poslední světové války. V našem bezbožném světě nezbuduje se bohokrálovství bez velkých obětí a dogmatických zmatků. A přesto pravím vám: Oddejte se Absolutnu celou bytostí; věřte v Boha, ať k vám promluví pod jakoukoliv způsobou. Vězte, že již přichází, aby učinil z naší země a snad i z jiných planet našeho systému věčnou bohoříši, cářství Absolutna. Včas vám pravím ještě jednou: pokořte se!“
Tento článek soukromého docenta dr. Blahouše skutečně vyšel. Ne sice celý; redakce uveřejnila jen část jeho výkladů o nových sektách a celý závěr s opatrnou poznámkou, že tato stať mladistvého učence je zajisté příznačná pro náladu doby.
Rozruchu článek Blahoušův neudělal, neboť byl zatlačen jinými událostmi. Jen mladistvý učenec soukromý docent filozofie dr. Regner přečtl Blahoušovu stať s ohromným zájmem, načež na různých místech prohlásil:
„Blahouš je nemožný. Naprosto nemožný. Prosím vás, jak se může opovážit mluvit odborně o náboženství chlap, který sám věří v Boha?“
Hlasité předčítání
