1. Stín ve věži🕯️
Bylo mi z toho smutno… přála jsem si, aby tu byl Ohyn. Nakonec jsem přece jen usnula. A právě tehdy, ze tmy, se ke mně přiblížil stín.Probudil mě, vzal mě za ruku a jemně stiskl,zašeptal:
„Byla jsi s Marmondem tolik času, a přesto se ti nepodařilo vzít mu ten amulet!”
Rozespale jsem zašeptala:
„Promiň… nepodařilo se. Marmond má kolem krku tolik různých medailonů a amuletů, že nevím, který je ten tvůj.”
Stín se tiše usadil vedle mě a začal ho popisovat:
„Je na černém provázku. Oválný, hladký, tmavý kámen s vyrytou runou. Dlužíš mi to. Zkus mu ho strhnout z krku a odhoď ho tak daleko, aby neviděl, kam dopadl.”
Kývla jsem. „Dobře. Budu se snažit tě nezklamat. Amulet se ti vrátí.”
Jenže tehdy jsem ještě netušila, jak těžké to bude.
Další noc po úplňku se zpočátku zdála být stejná jako všechny předešlé… Zase u obra ve věži. Zase jen s Marmondem…
🔮 2. Marmondova předvídavost?
Když obr Marmonda přivedl za mnou do věže, tak Marmond vypadal moc zničeně, sice si ke mě lehl, ale otočil se zády, nic nemluvil a nevšímal si mě. Obr skoro hned zmizel a nenechal tu žádný světlo! Ani v krbu nehořelo, takže tma tmoucí! Mě to moc vadilo a zaprosila jsem:
,,Marmonde prosím udělej tu světlo!”
Marmond jen cosi zamumlal, ani mu nebylo rozumět, tak jsem ho prosila znovu a zeptala se ho:
,,Půjdeš se mnou za závěs?”
Marmod zas jen unaveně zavrzal:
,,Jsem unavený!”
Dál tam jen tak ležel otočený zády a ani se nepohnul. To mi vadilo, vstala jsem, poslepu došla k oknu a snažila se ho odtemnit, aby šlo do věže aspoň světlo z venku, ale nešlo to, naštvaně jsem se zeptala:
,,Proč jsi zatemnil to okno?”
Neodpověděl, tak jsem se po tmě dostala aspoň k závěsu,za kterým svítí modře kašna, zavěs odhrnula a nechala závěs odhrnutý. Sedla jsem si na okraj kašny a máčela si ruce ve vodě.
Přemýšlela jsem, jak v té tmě dokážu vzít Marmondovi z krku amulet, který patří stínu. Šla jsem k němu blíž. Ležel na boku a měl ruce skrčené pevně pod krkem, jako by si všechny amulety chránil. Přisedla jsem si k němu a chvíli ho pozorovala. Vlasy mu zakrývaly obličej, byl celý skrčený, zakuklený do sebe. Možná mu obr ublížil?
Takto se mi ale nelíbil, zašeptala jsem:
,,Marmonde nespi!”
Ale nereagoval. Asi stín zklamu, zatím Marmondovi ten amulet vzít nemůžu,jakoby měl tušení. Vždyť je to čaroděj, má svoje předtuchy.
Z nepořízenou jsem se šla svalit na svoji stranu obří postele.
🌘 3. Sen, který nebyl snem…
Když jsem zaspala, měla jsem moc divný sen–
Ale nebyl to obyčejný sen. Jako vzpomínka z minulosti.
Byla jsem v něm malá, teprve jsem se učila číst. Seděla jsem v Děsmanově skrýši. On dřímal na své odřené sedačce a já mu tajně šmejdila po knihovně.
Hlasité předčítání
