Které i při nejvzdálenějším mikroskopickém pohledu na ně se stávají snadnou surovinou vhodnou k dalšímu opracovávání například ve smyslu pískovcového kamene. Neboť i individuálně, jako ve střípku hologramové zvěsti, jsou rozeznatelné, identifikovatelné a určitelné, neboť osobně opatřené, nadité i nabité příslušně vhodným rozlišovacím odevěků notoricky známým televizně kinematografickým potenciálem.
.
.
Mýty celebrit, výjevy z jejich banketů.
Tisíckráte sežvýkané citáty z klasické i předklasické literatury.
Výlety do kosmu, záběry z prezidentské inaugurace.
Nápodoby útržků z nejnavštěvovanějších velkofilmů, stejně jako galerijními prezentacemi prostřednictvím výstav diváckým zájmem osvědčených jejich skvostů.
Mezitím zaměstnáni pozorností k občasným vizuálním pachům nějaké té veřejnost obluzující vraždy.
Přičemž jsou pro takovýto účel světa viděného namísto okem objektivu okem jehly obzvláště velmi výhodnou narativní surovinou letecké katastrofy, lidožraví mývalové nebo pumové atentáty jakéhokoli zeměpisného druhu.
.
.
Proto z tohoto důvodu žánr quirk musí být v jistém smyslu programově nelidský, si málem neurčitelně nepodobný, neboť mu nejvíce hoví inspirace výsledky kopírovací autorské praxe chatbotů umělé inteligence, nakládající ne se skutečnostmi nás doposud psovsky věrně obklopujícího světa.
.
.
Na sám závěr této více nežli quirkově optimistické pasáže si dovolím zmínit ještě jeden žánrově dostatečně reprezentativní etymologický postřeh.
Jak už jsem uvedl, na tomto našem světě, a možná i v podmínkách celého našeho kosmického vesmíru, a to i s nekonečně všemi doposud nám neznámými jeho periferiemi nebo naopak předzvěstmi, jedni obyvatelé vidí oky, a opodál nich narazíme na jiné vidící květákově tvarovanými uchy.
Zatímco ani v knihách žánru sci-fi se doposud nepíše, že by nějací další Vesmířané slyšeli očima.
Nebo ke všemu zlému dokonce mezi sebou rozprávěli vagínami.
.
Z čehož plyne, že takováto ušní vizuálně komunikační tradice je rozšířena zejména v kulturně jazykových oblastech odevždycky slovanských, a z nich především v podřipské enklávě široce české, a to již od dob časů déle nežli předvěkých onomu nejzazšímu zdejšímu současnému tuzemskému civilizačnímu pravěku.
.
Vždyť již v tamtěch časech dávné historie, v nichž se ustanovovaly jazyky, byly pro domorodce například z klínopisného kouřimského okolí odpradávna nejoblíbenějšími nástroji k pozorování je obklopujícího světa zrakové divy zprostředkovávané teleskopickými průzory nacházejícími se uvnitř zcela průhledných prázden, ano, poskytovaných otvory organismů uch hrnců domácích.
Hlasité předčítání