Tuto píseň začínám ti psát, máš mou přízeň, mám tě rád.
V každé větě kus tebe dýchá, tvůj styl, tvé srdce se tam skrývá.
Jsi jako světlo v šeru dnů, ztraceným dáváš důvod kráčet vstříc svým snům.
Jsi milý človíček, kterého si vážím, správný slovníček mít se snažím.
Jsi-li nablízku, den lépe plyne, tvá přítomnost klid v mém srdci rozvine.
Když mluvíš, svět se klidní tiše, slova vět jak vůně lip jsou slyšet.
Když sedíš naproti mně, čas zpomalí, víš, ten okamžik mrazí mě.
Když se směješ, ticho rázem mluví, břicho tiká, co sdělit chce — bůhví.
Každý tón má chuť, co v srdci hřeje, tvůj hlas mě vede klidně, do naděje.
Každá věta kus tebe skrývá, tvé srdce v nich na mě pohled mívá.
Každá chvíle sdílená s tebou dává sílu zemí hnout — když ne teď, tak jistě jednou.
Tvůj pohled vnáší světlo do šera, s tebou i ticho nový rytmus sbírá.
Jsme každý jen kapka v moři vod, ale spolu měníme jejich tok.
Tvá přítomnost ladí každé gesto, mizí samota, smutek — prosím, snes to.
Nakonec zbývá už jen dodat: jsi moje vše, mé srdce — nedokáže ti vzdorovat.
Jsem tvá kotva, ty majákem mým, svítíš mi na cestu, dohlížíš, já vím.
Jsem tvá, ty má duše spřízněná, slyším tvé city i slova nevyřčená.
Jsem ti nablízku, ty jsi můj kompas, držím tě — neztratíš se, jsem tvůj atlas.
Když si povídáme, srdce usmívají se tiše, ať tu chvíli nic nepokazí — do příště.
Když štěstí ti dá košem, jsem tu — nebojíš se, víš, budu tvým vlajkonošem.
Když myslím na tebe, ta myšlenka vyčaruje úsměv, být s tebou — můj životní úspěch.
Každá chvíle, každý okamžik uchovává, nese dál můj vnitřní záznamník.
Každý tón má chuť, co v srdci hřeje, můj hlas tě vede klidně — z beznaděje.
Každá chvíle sdílená se mnou dává sílu zemí hnout— když ne teď, tak jistě jednou.
Tvůj pohled vnáší světlo do šera, s tebou i ticho nový rytmus sbírá.
Jsme každý jen kapka v moři vod, ale spolu měníme jejich tok.
Tvá přítomnost ladí každé gesto, mizí samota, smutek — prosím, snes to.
Nakonec zbývá už jen dodat: jsi moje vše, mé srdce — nedokáže ti vzdorovat.
Jdi pořád dál za svými sny, nech si sny zdát, rozzářit s nimi dny.
Jak říkala máma: važ si sebe sama, jsi úžasná dáma, úžasné, to co je mezi náma.
Půjdu dál za svými sny, mým snem jsi ty — to nikdo nezmění, ani na chvíli.
Jak horká láva, má krev v žilách teče, vaří se ze strachu, jestli někdy neutečeš…
Mivo 2010
Hlasité předčítání
