Žiji v jiném osamělém světě,
jsem něco jako poustevník,
který sem přilétl na kometě.
Za krajíc chleba vám, lidé, dík.
Obývám tmavou krysí horu,
i za tohle děkuji pánubohu.
Napiji se z pramene čisté vody.
Jsem poustevník a je mi třeba svobody.
Na hoře svou poštovní schránku mám,
ale telegram ani dopis nečekám.
Své osamělé večery trávím při světle louče,
z klidu ruší mě jen vichr a bouře.
Tak prožívám svůj zbytek života,
v potoce je proud vody mrazivý.
Nejhorší je odloučení a samota.
Modlím se, že zimu tentorát přežiji.
Hlasité předčítání