Kdyby ticha nebylo
Svět by ani nezačal
Zvuk potřeboval ticho
Aby kdysi započal
Stejně jako láska
Potřebuje srdce vyprázdnit
Aby spadla stará maska
A nová mohla se probudit
Proto obracím se do sebe
Do svých tichých koutů
Tam mohu myslet na tebe
Bez myšlenek svých soudů
Tam neruší mě žádný hluk
Ulice, ani myšlenky mé hlavy
Nejsem žádný dobrodruh
Jen občas mám rád chvíle slávy
V tom tichu se vždy potkáme
Zmizím já, i ty zmizíš
Víc pro sebe nemáme
Ale je to čisté, ryzí a ty to vidíš
Absolutní uvolněni je cesta k výšinám
A já jsem dneska rád, že s tebou usínám
# ROZÁLIE
POCTA TICHU
Četba díla zabere cca 1 min.
Hlasité předčítání