🌑 6. Po probuzení s děsivého snu
Vyděšeně jsem vykřikla s toho strašného snu! Bylo mi špatně a obr tu nebyl! Byl tu jen Ohyn, sledoval mě, ale nic neříkal, jen vedle mě seděl,jako socha. Lekla jsem se i jeho, zeptala jsem se: ,,Ohy, co je s tebou?”
Neodpovídal,jen se na mě díval!Když jsem se ho chtěla dotknout,tak zmizel!Vykřikla jsem hrůzou a probudila jsem se znovu v léčírně.Bylo mi zle a volala jsem na obra:
,,Ínemaku pomoc!”
Někde ze tmy jsem uslyšela mě známý bručivý hlas,ale nebyl to hlas obra,ale Normana,zavolal na mě:
,,Ty jsi tu zas?”
Pomalu jsem vstala,odsunula závěs a podívala se na Normana,který byl pořád tak stejně připoutaný k lehátku.Zeptal se:
,,Tak co,jak to s tebou vypadá? Pořád si myslíš,že tu mám dál takto trpět?”
Šla jsem k Normanovi blíž a řekla mu:
,,Nechci,abys tu trpěl!Až nebudeš chtít umřít,možná tě obr pustí domů!”
Norman na to vztekle zabručel:
,,Co že?To myslíš vážně? Ale ty víš, co tě čeká, když mě obr nechá jít! Nebo jsi tak moc hloupá,že si myslíš, že to všechno nechám jen tak být?”
Kývla jsem:,,Jo,necháš to všechno jen tak být!”
Norman se zle zasmál:,,A co dál?Jak si představuješ,že bych měl po tom všem žít?”
Tak jsem řekla:
,,Máš přeci své přátelé a tu pirátku! Určitě bude ráda, že dál žiješ a bude si přát,abys ji pozval k sobě!”
Norman na to zděšeně zařval:,,Co žé?”
Přišlo mi tok smíchu,to jeho zděšení a on mě přísně napomenul:
,,To není žádná legrace!Ale počkej!Ty si mě nepřej, jen co se dostanu s těch mizerných pout!….Ty budeš litovat,že jsi mě kdy přišla do cesty!”
Zasmála jsem se a řekla:,,Tak jo,už se těším!”
Norman se zarazil:,,Na co se těšíš?”
Pohla jsem ramenem:,,Nevím? Až se dostaneš s pout?”
Norman na to ztěžka zafuněl:
,,Ty si myslíš,že když jsi pod ochranou obra,že se ti nemůže nic stát? Myslíš si, že ti Norman neublíží? Že to on jen tak mluví do větru,aby řeč nestála?”
Na to jsem nic neřekla, zesmutněla jsem, už se raději nebudu s Normanem o ničem bavit. Šla jsem si raději zpátky lehnout, Norman na mě zabručel:
,,Ses urazila?”
Pak chvíli nic neříkal,když najednou znovu zafuněl:
,,No dobře, máš pravdu, nějak to musím zvládnout přetrpět! Pojď sem ke mě, ať na tebe vidím!”
Nechtělo se mi vstávat a řekla jen tak do tmy:
,,Nepůjdu!”
Norman zabručel:,,Tak nechoď, ty zbabělá!”
Přemýšlela jsem o tom děsivém snu a co všechno se přihodilo, byla jsem zmatená, co se vlastně stalo a co ne?
Takto zmateně jsem se probudila. Byla jsem unavená, jako bych vůbec nespala, ten Norman mě fakt štve! Nerozumím mu, nevím co s ním? Co by udělal někdo jiný?
Hlasité předčítání
