2. Normanovo šílení v léčírně
Norman s poraněným krkem skončil v léčírně. Obr mě tam odnesl taky. Řekl, že Normana uspali — snad to zranění přežije. I když on to asi přežít nechce.
Obr na léčitele zavrčel, aby ho teda nechali zemřít, když o to tak stojí!
Já byla pořád v šoku z toho, co si Norman udělal. Bylo mi z toho špatně. Brečela jsem.
Léčitel mi dal vypít vývar s nějaké byliny. Obr mu poručil, aby mě hlídali, že jde zpátky na oslavu. Když jsem pak v léčírně usnula, pronásledovaly mě hrozné sny. Nedokázala jsem zapomenout, co se stalo u stolu…na Normana, jak rozbil pohár a rozřízl si krk.
Ale pak se stalo něco ještě horšího.
Asi jsem chvíli dřímala. Najednou mě probudil strašlivý řev a rachot! Norman demoloval léčírnu. Podřezal si zápěstí. Když se ho léčitelé a příšery pokusili zadržet, vypíchl si oko.
Musel přijít obr. Přestože byl opilý, zvládl Normana zpacifikovat a přivázat na lehátko. Norman řval, když ho svazoval. Řval i při ošetřování. A obr mu řekl:
„Uklidni se a přijmi to. Ještě nepřišel tvůj čas zemřít.“
Bylo to moc strašné. A taky mi ho bylo líto.
Obr pak přišel ke mně a zeptal se:
„Jsi si jistá, že tu Norman má dál takto trpět?“
Nedokázala jsem odpovědět. Byla jsem pořád v šoku z toho, co všechno Norman prováděl. Nešlo na to nic říct.Obr mě pohladil a řekl,abych tu dál odpočívala a on zmizel zpátky na oslavu.
Pak Normanovo šílenství utichalo. Ležel jen na lehátku, pořád připoutaný, a nechal se ošetřovat bez jediného slova.
Seděla jsem kousek od něj a sledovala to. Měl obvázaný krk, čelo, jedno oko. Obvázané měl i obě zápěstí. Dýchal těžce a přerývaně.
Léčitel mi řekl, že Normanova touha zemřít je silná. Myslí si, že se o to bude pokoušet dál…
3. Stín se nezastavil
Norman nespal, díval se svým bledým okem na mě a ztěžka zabručel:
„Takhle se ti to asi líbí, viď? Vidět mě spoutaného, jak trpím, a ještě se mi vysmívat, že moje pokusy zmizet z tohohle světa selhaly… Co? Jsi krutá. Úplně stejně jako tvůj pán.“ Odkašlal si, zněl jako někdo, komu hoří hlas uvnitř těla:
„Už jsem tu neměl být… Přišel jsem o všechno. O všechny, kvůli kterým stálo za to žít. Po smrti dcery… nechci dál být mezi živými. Rozloučil jsem se. Se všemi. A šel si pro smrt. Ty jsi mě měla zabít! Měla! Musíš to udělat, pokud nechceš, abych to udělal já tobě! Jestli mě necháš žít, budeš toho litovat! Litovat toho, že jsi mě nezabila. Jsi zbabělá! Divím se, že si tě obr pořád ještě drží. Chceš vědět, co mě možná ještě drží při životě? Pomsta! Rád bych viděl chvíli, kdy tě obr zavrhne. Přál bych si to! Přál bych si vidět, jak umíráš. Přál bych si být ten, kdo to udělá. Už bych nezaváhal.“
Hlasité předčítání
