„Zajímavý život je vrcholný pojem tupců,“ napsal Saul Bellow – americký židovský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu. Ponechme stranou, že nebýt Žid, patrně by se tak prestižní a dobře honorované ceny nedočkal. Nicméně jakožto beletristický autor působil v druhé polovině minulého století, kdy ještě mělo tvůrčí psaní nějakou myšlenkovou a poznávací hodnotu. Dnes je snůškou bizarností, předstírání a přihlouplého fantazy. Bellow se k citovanému výroku dopracoval na sklonku života, kdy začínal plně chápat podstatu západního života i marnivost veškerého snažení naplno si ho užívat, jak vykřikují rozjařené konzumentky zážitků. A vskutku, honba za zážitky se stala krédem všech vyznavačů opojení smyslů bez konce, všech dychtivých cestovatelek a bujarých návštěvníků společenských večírků užívajících si radost až do rána.
Heslo dne: Raduj se z přítomného okamžiku. Rčení úspěšné ženy: V den, kdy ses alespoň jednou nezasmála, jsi nežila. Je až neuvěřitelné, kolik úsilí, snahy a energie vynaloží nebozí současníci k tomu, aby měli pocit, že žijí, aby se neustále někam posouvali, aby nezůstávali stát na místě a poznávali nové zajímavé věci, aby nezakusili prázdnotu ničím nerušeného ticha a samoty, aby neupadli do existenciální úzkosti a nemuseli začít vážně přemýšlet o tom, jakou má jejich snaha „žít naplno“ smysl a jakým zbytečným balastem se jejich čas strávený na tomto světě zaplňuje. Vrcholem zajímavosti je pro ně ukazovat světu křivky nahého těla u nekonečného bazénu z hotelu nějaké atraktivní turistické destinace.
Nikoli pohyb ale klid, nikoli komunikace ale mlčení, nikoli sociální interakce ale samota přinášejí stav duše, při němž lidská mysl nabývá pravdivé poznání. Je nutné se zastavit, nanejvýše vystoupat na příslovečný vrchol hory a nalézt ticho vzdálené lidskému shonu a obstarávání, pokud má člověk najít sama sebe a naplnit srdce pravým uspokojením.
Martin Heidegger učil, že zakoušení existenciální úzkosti v odloučení je podmínkou počátku autentického bytí a vnitřní svobody. Vyvázat se z vleku věcí tak, jak se nám jeví nezbytné pro náš pobyt ve světě, a naopak vytrhnout se z koloběhu zážitků, jimiž se cítíme být naplňováni a odváděni od sebe sama. To je podle slavného existenciálního filosofa cesta k plnému bytí a poznání vlastního já v jeho bytnosti. Leč kam dnes s klasickou filosofií na generace požitkářů, vyznavačů popkultury a Horatiova rčení „carpe diem“, když „život je tak krátký“. Duchovní příkaz askeze je pro ně úletem náboženských fanatiků, v lepším případě stoických bláznů a pošahanců.
Současný životní styl už není odrazem ani moderny, a dokonce ani postmoderny. V mnoha ohledech připomíná zběsilý let skokanů do mořského příboje, hyperaktivitu populace trpící syndromem ADHD neboli poruchou soustředění, impulzivitou, potížemi s udržením pozornosti a neschopností účinně setrvat v učení, práci či mezilidských vztazích. Syndromem ADHD dnes trpí dvě třetiny žen toužících po nezávislosti, cestování a zajímavém životě. Jinými slovy: Současná společnost je vážně nemocná.
Hlasité předčítání
Ty píšeš, jako když kat seká hlavy. Ber to prosím jako lichotku. Je to tak břitké a nereálné. Tohle je starý Řím, řečeno tvými slovy, úpadek a na konci nebude žádné prozření, ale jenom konec. Piš dál, jsou lidi, co s tebou souhlasí, právě jako já. Zdenka