Uprostřed zenu
oázy
vyrovnanosti
jingu i jangu
stavěl jsem
už od mala
temnou komoru
odhazoval jsem do ní:
láhve od vína,
špačky od cigaret,
talismany pro štěstí
šrapnely – střepy srdcí,
rozbité hodinky – mrtvý čas
i kostky ledu – Tvůj hlas
Uprostřed klidu
meditace
karmy
úsměvů a darů
tyči se teď
nad oázou
temná komora
Ztrácel jsem klíč
a zatloukal okna
klidnil mysl
a popíral sebe sama
až jednoho dne
odhodil jsem
(do otevřených dveří)
dar života
Nejistým krokem
vešel jsme do
Imaginace Tmy
odkapávala ze mě hořící kůže,
údy měnily se ve skřipce
na jazyku prach své vlastní urny
oči krvácely
a drtily se kosti
a tak
stal jsem se zrůdou
pokřivená mysl
ohyzdné tělo
nenávist dere se
z pórů mého těla
a slin
a spermatu
a potních žláz
konečně-
vyrovnal jsem účet
konečně –
došel jsem meditačního rauše
konečně –
stal se ze mě člověk…
Hlasité předčítání