Bestie II. – Fet – Klub literátů

Mám pro tebe konzervu štěstí, omámí ti hlavu euforií napořád.
Vysvobodí tě ze spárů nudy kleští, zatímco budeš chcípat akorát.
Nabídka zní jak pohádkový křik, pouze iluze pro tvůj splín.
Budeš v hromadě sraček a tik, vrážíš si do hrudi chladný klín.

Přichází pocit radosti, touhy, chtíče — chceš víc, víc do piče.
Bezmoc a zoufalství, pocity tě vedou cestou do otroctví.
Od smrti krůček. Tiše pláče, vzlyká, naříká — osobnost mu utíká.
Poslední hodina již tiká. Fet, droga — je to podvod, smrti hostina.

Duše nežije, ztrácí se už v prdeli je.
Propichuje žílu, dál víc už nemá sílu.
Cestou do difúze, slyší volání iluze,
V mozku plave extáze, v těle metastáze

Přijíždí vlaky, co maj osvobodit — kurva, jen pouhá iluze.
Přijíždí tě do pekla odhodit, než skončí tvoje difúze.
Do propasti padáček, smutně si padá panáček.
Herák, koks, skanky — budeš mít v hlavě chcanky.

V účinek doufá — jen zhouba. Závislost stoupá, celý svět se houpá.
Chytáš děsa, jsi v prdeli — duše? Vypařená. Přátelé zmizeli.
Nic nejde jednoduše, teď tu klečí, rozjebaný mozek křičí v křeči.
Plíce řvou, potřebují přestávku. Ruce se chvějí, potřebují dávku.

Duše nežije, ztrácí se už v prdeli je.
Propichuje žílu, dál víc už nemá sílu.
Cestou do difúze, slyší volání iluze,
V mozku plave extáze, v těle metastáze

Pocity radosti do sytosti nikdy nemají dlouhého účinku.
Zmizí jak kapky čistoty, závislost ti nedopřeje odpočinku.
Ztrácí se — v zrcadle vidí hnus, zůstalo jen tělo, co se třese.
Pomalu se měníš v další kus, co myslí, že tělo vše snese.

Vidíš průvod — myšky růžový, sloni na stromech, mundur duhový.
Tam ryby na nebi si létají, tam ptáci ve vodě si chechtají.
Když v krvi ti zpívají zlatíčka, po bytě tě honí lampička.
Jak krásný je ten svět, máš v sobě fet — tak drž hubu a leť.

Duše nežije, ztrácí se už v prdeli je.
Propichuje žílu, dál víc už nemá sílu.
Cestou do difúze, slyší volání iluze,
V mozku plave extáze, v těle metastáze