Na Vánoce, Velikonoce i všechny svátky,
prostě všichni se těšíme na pohádky.
V telce nebo v kině, psa chovat na klíně,
nebo kočku, ta vám zapřede do ucha trošku.
Princezna Krasomila nebo Popelka
ladně vystrčí nožku,
zahradník/král nazuje jim střevíček,
na slunci se leskne jako skarabeus i střevlíček.
Kdo by nechtěl napsat pohádku?
Nebo aby mu je někdo četl,
pěkně řádek po řádku,
ne pozpátku,
však hezky popořádku.
Nikdy nejsme starý na pohádky.
Je to tak naprosto v pořádku.
Princezny, princové, udatní a neudatní rytíři,
vodníci, draci i chasníci,
králové, děvčata, malí i větší chlapíci,
bitvy a turnaje, plesy i soutěže,
hostiny, křtiny, svatby,
překážky, výdaje a nástrahy,
trochu práce, pak legrace,
nedorozumy, smích i trochu pláče
a strachu taky,
nějaká spravedlnost a trochu štěstí,
aspoň v pekle a z něj,
v nebi skončíš,
pokud nežiješ jako starej Lotrando
a jeho kumpáni,
děj se co děj.
Kdo by nechtěl napsat pohádku?
Nebo aby mu ji někdo četl,
pěkně řádek po řádku,
ne pozpátku,
však hezky popořádku.
Nikdy nejsme starý na pohádky.
Je to tak naprosto v pořádku.
Hlasité předčítání
