🖋️Drama ve věži – Marmondův pád –
Čaroděj Marmond se s obrem Ínemakem pořád nedokázal jen tak rozloučit a jít si po svých — Ínemak chtěl Marmonda poslat pryč.Jenže Marmond neodešel. Zůstal. A nejen to. Jako by si pomalu nacházel cestičku k obrovu srdci a přesvědčil ho, že bez něj to v Temnovišti nejde.
Marmond se usídlil po boku obra Ínemaka tak pevně, že z něj sálala samolibost. Možná změnil jeho názor. Možná mu připomněl, že bez něj bude svět příliš tichý. Jako plíseň prorůstal Temnovištěm — a hlavně srdcem temného obra,kterého obdivoval a napodoboval,byl jako jeho dvojče,jen mě ani Ohyna nemusel,nebo nevím,nedokázala jsem rozpoznat Marmondovu podivnou a tajemnou povahu,nedůvěřovala jsem Marmondovi…
Vždycky, když mě Ínemak přivedl do hradu, Marmondova nálada se změnila,vstal od stolu,ale neodešel, jeho pohled byl divný, Ohyn,který mi nalíval do poháru pití mi pošeptal:
,,Koukni jak se Marmond na tebe tváří, jako když pavouk pozoruje mouchu, co mu spadla do sítě.”
Zasmála jsem se na to,co mi Ohyn řekl.Ínemak mě pleskl,zamračil se a zavrčel:,,Žádný Ohyn!”
Ohyn se omluvil a zmizel.Bylo mi s toho,že Ohyn zmizel smutno.
Marmonduv pohled byl vážně zlý,vadilo mu,že se mnou mluví Ínemak. Že se mnou mluvil Ohyn. Vadilo mu i to, že snad vůbec ještě dýchám…
Nelíbilo se mu, že se mnou tráví obr tolik času o samotě ve věži. Vadila mu i moje přítomnost.Přisedl vedle obra ke stolu a slyšela jsem, jak zašeptal Ínemakovi:
,,Mohl bys ji hodit k Normanovi…”
Obr na něho zavrčel:,,Možná později,až přijde čas!Jen já rozhodnu,kdy už je to na mě s ní moc!”
Marmond naštvaně a neochotně zmizel z věže a já jsem s Ínemakem osaměla. Když mě Ínemak uspal,měla jsem děsivý sen…
A pak se to stalo tak stejně,jako v tom snu ze kterého mě probudil Ohyn,klekl si před obra a začal nervózně povídat,co se právě přihodilo…
Marmond a Ohyn se pohádali.
Marmond řekl Ohynovi,že je tu zbytečný,možná mu chtěl ublížit,když k němu přistoupil,začali se před krbem strkat, Ohyn si to nenechal od Marmonda líbit – a popálil ho. Ohyn zmizel v krbu a objevil se ve věži. Šel za obrem,klekl před něho a vypověděl,co a jak se stalo právě teď s Marmondem.
Když Ohyn obrovi žaloval na Marmonda,najednou se tu objevil sám Marmond.
Chtěl se obhajovat,ale jen přišel načernit pravdu.
Obr ztuhl. Zakroutil na Marmonda hlavou,ukázal naštvaně ke dveřím a poručil:
,,Zmiz a už se nevracej!”
Marmond padl před obra na zem vedle Ohyna, omlouval se:
,,Prosím,neposílej mě pryč!Budeš mě potřebovat!Ona mě bude potřebovat!To znamení v ní jen spí,nikdo neví na jak dlouho a co se stane,až se zase aktivuje v plné síle!Přijdeš o ni,dřív nebo později ji to může zabít! Neměl by ses s ní pořád tak sbližovat a trávit s ní tolik času! Pak ti bude chybět!Myslím to s tebou dobře můj pane!Co říkám,je pravda!”
Ínemak se na mě podíval,chtělo se mi s toho co řekl Marmond brečet.Bylo mě najednou tak nesnesitelně těžko,obr mě objal a uklidnil,zavrčel:
,,Věřím,že to zvládneš a nic se ti nestane,to spíš Marmondovi!”
Hlasité předčítání