Zalezl a za chvíli byl zpátky, aby podal beránkovi malinký krumpáč. Beránek prolistoval celou knihu, ale o krumpáči tam nebyla ani zmínka. Utrhl větvičku ze stromu. Jenže se svými neohrabanými kopýtky se mu nedařilo ani zlomit správnou délku. Zkusil větévku okousat. To se mu po chvíli podařilo, ale když dvakrát krumpáčkem kopnul, násada upadla.
„Koukni krtku, já to opravit neumím, ale jestli chceš, tak zajdu k pasákovi, jestli by ti ten krumpáč nemohl opravit on.“
Krtek souhlasil a zase zalezl do díry. Beránek odnesl krumpáč k pasákovi a poprosil ho, jestli by mu nevyměnil násadu. Pasák byl starý dobrák a uměl ledacos, ale takhle malinkou násadu neměl.
„Odkud máš tak malinký krumpáček?“ zeptal se beránka. Beránek nechtěl, aby pasák věděl, že je krtkův, protože lidé krtky nemají příliš rádi, neboť jim rozrýpají celou zahradu a tak mu namluvil, že ho našel a že by se mu hodil na čištění kopýtek. Pasák vydlabal z polínka násadu novou a ta vypadala o hodně lépe, než ta beránkova. Beránek s ní párkrát kopnul a násada držela jako ulitá. Beránek pasákovi pěkně poděkoval a hned utíkal za krtkem. Krtek byl strašně rád, že má novou násadu a řekl beránkovi, že až bude něco potřebovat, ať zabečí do hromádky hlíny a on že mu taky pomůže.
Druhý den se mezi ovečkami strhl poplach. Jedna nepozorná ovečka a byla to právě ta malinká, co se beránkovi líbila podlezla ohradník. Sešla z louky na asfaltovou silnici, která vedla k městu a protože bylo veliké horko a asfalt byl měkký, zabořila se do něj a jen taktak se jí podařilo dostat ven. Na kopýtkách měla nalepenou asfaltovou vrstvu jako nějaké botičky. Než došla k ostatním, nachytala se jí na lepící kopýtka tráva a tak vypadala, jako by měla na nohách přivázaný balík slámy. Lehla si smutně do trávy a z očí jí stékaly slzy.
„Copak budu jen dělat?“ bědovala.
„Takhle se nemůžu ani pást!“
Ovečky nevěděly jak jí mohou pomoci a zavolaly beránka. Když to beránek uviděl, nejdřív se začal smát. To však ovečku ještě více rozplakalo.
„Nic si z toho nedělej. To spravíme.“ řekl jí beránek a otevřel knížku. Po chvíli, když žádnou radu nenašel a ovečce se slepila kopýtka k sobě tak, že nemohla už ani vstát, napadlo ho, že by mohl zavolat krtka. Zabečel do jedné z krtkových hromádek a za chvíli se opravdu krtek objevil.
„Krtečku, podívej co se ovečce přihodilo.“ ukázal beránek krtkovi to nadělení. Krtek ani chvíli nezaváhal a se svým novým krumpáčem oťukal oveččina kopýtka tak, že za chvilku nezbyla po asfaltu ani stopa.
„Děkujeme krtečku.“ poděkoval beránek za ovečku.
„Ne ty, ale já děkuju. Bylo mi ctí.“ řekl krtek a zalezl do hromádky hlíny.
Celé stádo pak beránkovi za jeho nápad zatleskalo a malá zachráněná ovečka mu dala dokonce hubičku.
- Jak ukázal beránek ovečkám vlka
Jednou přišly za beránkem ovečky ze stáda a ptaly se ho na vlka. Ta nejmenší ovečka, která se beránkovi líbila povídá:
„Moje babička mi vyprávěla, že si mám na vlka dávat pozor. Prý je prohnaný jak liška a rád svačí ovečky s máslem.“
Hlasité předčítání
