🌑Obr Ínemak chce být sám🌒
Po tom, co Ínemak vyhodil čaroděje Marmonda, bylo všechno takové… prázdnější. Těžší. Nevím, proč byl obr tak zamračený. Jestli mu Marmond chyběl? Nebo ho spíš dožralo, co mu ten čaroděj naposledy řekl? Ínemak neřekl nic. Jen se tvářil tvrdě a cize. Ohynovi zakázal do věže co i jen vkročit. A když tam donesl mě — nezdržel se ani s námahou na úsměv.Nechtěl se mnou o ničem mluvit…
Zeptala jsem se obra:
,,Proč se mnou nechceš mluvit a chováš se pořád tak divně?Co to s tebou je?Můžeš mi to prosím vysvětlit?”
On se na mě ani nepodíval,zavrčel:,,Chci být sám!”
Jen mi připomněl všechny svoje zákazy, příkazy, rozhodnutí… Nechal mě všechno odkývat, vyslovit slib, pak mě odnesl k Normanovi a zmizel.
Bylo mi z toho teskno. Ale Norman na tom nebyl o moc líp. Když ho obr posledně vytáhl z hradního vězení, Norman před ním dlouho klečel, žadonil o odpuštění… a slíbil, že už nebude pít. Ínemak mu to zamyšleně odkýval a než ho poslal pryč, ještě mu zakázal krále Morana. A mně taky.A roztrhl mi od Morana nový šaty,řekl,že musím nosit jen černý,který mi poručil hned obléct.
Když mě pak odnesl k Normanovi,zas opakoval všechny ty svoje příkazy a zákazy, tak Norman se dušoval, že se k Moranovi ani nepřiblíží — a že mě pohlídá, abych to dodržela. Ale pak toho slibu litoval. Sedával mrzutě u krbu se psy a bručel, že ho to se mnou nebaví… Asi tak stejně, jako mě to nebavilo s ním.
I když mě občas vytáhl na procházku, po zahradě, po pobřeží, většinou jen bručel a mlel dokola ty svoje hrozné řeči. Někdy se i sesypal. Prosil o smrt,žadonil:
,,…Nepít je mnohem horší než zemřít!Tak už to udělej a konečně mě pošli tam,kde už jsem dávno měl být!”
Navrhla jsem mu:,,Ty půjdeš za svou bandou se opít a mě necháš jít za Ohynem jo?”
Norman se zarazil,ale pak se na mě vrhl a prohnal mě po pláži,řval:
,,No počkej,já ti dám Ohyna!Tohle mi navrhovat nebudeš!”
Utíkala jsem před Normanem i se psy,byla to trochu i legrace,ti psi měli takovou radost že zase běžím,asi rádi závodí?Chtěli být první a Norman řval,aby se hned zastavili a šli k němu i na mě řval,měl něco z nohou,tak moc běžet nemohl,Norman se zřítil k zemi a zůstal ležet,tak jsem se za ním šla podívat,psi mě samozřejmě předběhli a byli u Normana první,když jsem viděla že je Norman od sebe zahnal a pomalu se přede mnou postavil,zabručel:
,,Měli by jsme někam pryč,daleko!Aby mě nelákalo jít se zchlastat a tebe furt nelákal ten tvůj mizerný Ohnivák!”
…Pak jednou, když jsme zase odpočívali u krbu,Norman dostal nápad vydat se na výlet do hor… Mně se nechtělo,tvářila jsem se u krbu otráveně. Norman vstal, začal se tu procházet a zamyšleně bručel:
Hlasité předčítání
