✨Rozhovor s Marmondem💫
Marmond stál za stromem,když jsem se k němu přiblížila,tak mě chytl, řekl:
,,To ti to ale trvalo!”
Udiveně jsem se ho zeptala:,,Proč tu na mě čekáš?”
Marmond na to neodpověděl,pomalu se mnou mířil s lesa směrem k obřímu hradu,tak jsem se zeptala:
,,Pomůžeš mi dostat se za Ohynem?”
Marmond se zle zasmál:
,,Ne!Máš přeci zákaz Ohyna!Pokud vím,máš být až do odvolání u Normana!Ale věděl jsem,že mu utečeš!”
Podívala jsem se Marmondovi do jeho temných očí,zastavil se a zašeptal:
,,Neměla by ses toulat sama nocí a toužit po Ohynovi! Co si myslíš, že se to pán nedozví? Chceš něco vědět?”
Kývla jsem:,,Jo chci!”
Marmond se ke mě naklonil a zašklebil se,řekl:
,,Pobavilas nás! Smál jsem se a obr chtěl vědět čemu!Sledoval jsem,co vyvádíš s Normanem za bláznoviny! Obr pak obsadil kukátko a smál se taky!Ale víc se naštval,že jste porušily s Normanem zákazy!… a ty jsi teď na víc zase utekla…chtěla za Ohynem!Jsi nenapravitelná,to je fakt!A ten hrozný Norman taky!Pán je z vás zklamaný!Co uděláš,aby sis udobřila obra,hm?”
Pohla jsem ramenem:,,Nevím,co bych měla udělat?”
Marmond nadzvedl obočí a zafuněl:,,Žádný Ohyn!”
Napodobil obra a pak pošeptal:
,,Paní Karmína zítra odjíždí a chce tě na rozlučkovém večírku a hádej kde bude ten večírek,to neuhodneš!”
Marmond se tvářil záhadně a já jsem se na to zasmála,zeptala jsem se:,,U Morana?”
Marmond zakroutil hlavou,zašeptal:,,Napovím…je to král večírků a nepřítel obra!”
Vytřeštila jsem na Marmonda udiveně oči a zeptala se:
,,U krále Silvera?”
Marmond na to udělal ksicht:
,,Obr s toho nadšený nebyl!Ale před paní Karmínou slíbil,že tě pozve a přivede!No představ si!K Silverovi!To je bomba!Ale nemysli si,že tam bude Ohyn!Toho pán nevezme,jen mě a tebe!”
Smutně jsem zakroutila hlavou:
,,Silver bude zklamaný,když obr nevezme Ohyna,mě se tam taky nechce,když tam nebude Ohyn!”
Marmond mě k sobě nečekaně zmáčkl:
,,Ale ty tam půjdeš!Máš krásný šaty!Bylo by škoda se v nich jen tak povalovat u Normana!”
Zaprosila jsem:,,Marmonde,prosím vezmi mě na chvíli za Ohynem!Jinak umřu smutkem!”
Marmond na mě zakroutil hlavou:
,,Ty víš,že nesmím a ty taky nesmíš!Nepřemlouvej mě!Udělám ti kouzlo a trochu tě rozveselím,neboj!Okouzlíš i obra a už nebudeš muset být u Normana,ale zase se mnou ve věži,tam je tvoje místo!”
🖤Očarovaná Marmondem!🔥
Marmond rozdělal oheň pomocí povědomé hůlky s modrým kamenem.Vzala jsem Marmondovi tu hůlku a řekla:
,,Ta patří přeci Čaroměnovi!”
Marmond mi hůlku vzal,zahučel:
,,Ale teď je moje!Abys věděla,byla moje dřív,než jeho!Chceš vidět budoucnost?”
Marmond nečekal,co řeknu,mávl hůlkou do ohně a s ohně se objevila velká křišťálová koule,vznášela se ve vzduchu a pak mi ukázala zvláštní obraz na kterém jsme byli na večírku a tancovala jsem s Marmondem!Pak tam byl další obraz,jak jsem utrhla Marmondovi s krku amulet který patří stínu!Marmond ten obraz rychle zrušil a vykřikl:
,,Tohle se ale nestane,to se ti nepodaří!”
Mávl hůlkou a koule zmizela.Marmond mě zmáčkl tváře,díval se mi tak upřeně do očí až jsem to nezvládla a zavřela je.Marmond se zle zasmál:
,,Teď se mě už nezbavíš!Budu s tebou všude!I pod víčky!Má přítomnost se do tebe vpila!Tvůj smutek za Ohynem se od tebe vzdálí a už tě nebude trápit!Vezmu tě za tím jediným u koho máš být,aby viděl,že jsem to dokázal!Ty obra přiměješ,aby mě potřeboval,tak stejně,jako mě od teď potřebuješ ty!”
Najednou jsem byla očarovaná!Ale nebylo mi s toho dobře!Marmondovo kouzlo mě omámilo,oslabilo a porazilo!Cítila jsem jak padám Marmondovi k nohám a už jsem se nedokázala zvednout!Asi to ve mě probudilo i to znamení,ale zatím jsem cítila jen pálení v dlani.Když mě pak Marmond přivedl k obrovi,který seděl sám u stolu v hodovní síni a shodil mě k jeho nohám,obr pokývl:
,,Dobře Marmonde!Můžeš odejít!”
Ale Marmond se zhroutil vedle mě obrovi k nohám,zašeptal:
,,Není to dobře,můj pane!Aby zůstala pod mým kouzlem, musím tu být i já!”
Ínemak zařval:,,Nemusíš tu být!Nechci,abys tu byl!!”
Marmond vstal a zvedl i mě,varoval obra:
,,Když odejdu,kouzlo přestane působit,to chceš můj pane?”
Ínemak zavrčel:,,Takhle se mi nelíbí,není to ona,co to s ní je?”
Marmond na obra zklamaně zasyčel:,,Napřed mi poručíš,abych ji očaroval a pak se ti to nelíbí!”
Ínemak na Marmonda nespokojeně zavrčel:,,Chtěl jsem,abys jí dostal s hlavy Ohyna a ne aby ses ji tam vecpal ty sám!”
Marmond se bránil:,,Ale jinak to nešlo!”
Obr na Marmonda znovu zařval:,,Zmiz!”
🌑 Obr Ínemak se zlobí 👹
Tak Marmond zmizel a já se po chvíli dostala s jeho omamného kouzla.Když obr viděl,že jsem se trochu vzpamatovala,začal na mě vrčet:
,,Jak to,že jste s Normanem byli u Morana?To oba schytáte!A jak to,že jsi mu utekla!Co?”
Bylo mi divně těžko,byla jsem zklamaná,že jsem se nedostala za Ohynem a neměla na obra náladu,zavrčela jsem na něho:
,,No a co!Chce se mi umřít tak stejně,jako Normanovi…víc mě potrestat už nemůžeš,když mi zakazuješ Ohyna a pirátka řekla,že jsem nevěsta pro smrt!”
Ínemak mě objal,napomenul mě:,,Tohle neříkej!”
Pak se na mě zašklebil:
,,Ten Marmond je vážně k ničemu!Nedokáže ti nijak vymazat Ohyna s mysli!Nasliboval toho,prý je lepší,když budeš s ním ve věži, než abych tě nechával s Normanem,ale myslím,že vás všechny zavřu do vězení a hotovo!”
Pokýval na mě a zafuněl:,,Ale odložím to všechno až odjede Karmína!Teď půjdeme spát a zítra nás čeká velká rozlučková oslava!Dovolím ti si nechat tyhle hezké šaty od Morana,i když bych ti je nejraději roztrhal!”
Když obr se mnou zaspal,měla jsem před očima Marmonda. Volal na mě odněkud od ohně. Bylo to divný, ale rozdvojila jsem se. Jedna já spala u obra a druhá vstala a šla za Marmondem! Když jsem k němu přišla, seděl u ohně v takovým divným transu…
💫 Marmond a temný stín
Přišla jsem k němu blíž, až úplně těsně blízko. Neměl plášť a měl po těle zase pomalovaný všechny ty podivný znaky…V tom jsem uviděla ten amulet, o kterým mi říkal stín. A teď je ta pravá chvíle mu ho vzít!Usadila jsem se Marmondovi na klín, chytla za amulet.Marmondovi ten amulet sám sklouzl s krku, odhodila jsem ho daleko a Marmonda objala, začala ho líbat, aby nechtěl vstát a jít pro ten amulet..
…Marmond se chvíli nechal, možná si hned neuvědomil,co jsem provedla!
Pak se jakoby vzpamatoval,odtrhl mě od sebe,pevně mě držel za paže a díval se mi zblízka do očí,pak mě pustil a sáhl si pod krk,tam,kde má všechny ty medailony a amulety,když zjistil,že mu ten jeden chybí strašlivě zařval.Zakroutil na mě hlavou a nešťastně vydechl:
,,Jak jsi mě takto mohla přelstít?”
Zašeptala jsem:,,Promiň Marmonde,musela jsem!”
Marmond na mě chvíli mlčky zíral,pak řekl:
,,Obejdu se bez něho!Poradím si,není jediný a ty mi za to zaplatíš!”
Ale nakonec si rezignovaně povzdechl:
,,Neměl jsem ti ukázat budoucnost,je to moje vina!Vzpomeneš si,co nás čeká dál?”
Kývla jsem a usmála:,,Oslava u krále Silvera…”
Marmond nadzvedl obočí,objal mě a zašeptal:
,,Zatančíme si spolu,ale teď musíme odpočívat,zůstaneš u mě,nedovolím stínu,aby se k tobě přiblížil,od teď se od tebe nehnu!”
Marmond mě vzal do věže,uložil se se mnou a unaveně řekl:,,Snaž se zaspat a ne aby tě napadlo se jít někam toulat s tím prokletým stínem!”
Stín se tu objevil a zasyčel:,,A jak tomu chceš zabránit?Ty mě neovládáš Marmonde!”
Marmond se zatvářil zděšeně,vykřikl:
,,Zmiz!Máš zpět svůj amulet s prokletou runou,tak si jdi třeba ke všem čertům!”
Stín se zasmál:,,Máš vztek,že už ti nesloužím?”
Marmond se zašklebil:
,,Stejně jsi k ničemu!Co jsi dokázal ty, dokáže i jiný!Nezdržuj se tu,zmiz si kam je ti libo!”
Stín ale zašeptal:,,Je mi libo dál zůstávat u té,která mě povolala!”
Marmond na něho naštvaně zafuněl:,,Obr tě brzo zruší,až zjistí,že tu pořád jsi!”
Stín se zasmál:,,Nebo zruší tebe,když zjistí,že jsi přišel o amulet!”
Marmond pokývl,podíval se na mě:,,A když se to stane,zemře i ona!”
Stín zasyčel:,,Dostaň ji do portálu!Měl jsi to udělat už dávno!Jsi neschopný Marmonde!Máš tu hůlku a její znamení,kdybys chtěl,mohli jsme tím už dávno všichni projít!”
Marmond zakroutil hlavou:,,To je nebezpečné a obr to zakázal!”
Stín zašeptal:,,A co ještě zakázal?”
Marmond vytáhl hůlku,kterou měl za pasem,mávl jí a zařval na stín:
,,Zmiz,ať už tě tu nevidím!”
Stín se zasmál,posměšně zasyčel:,,Ještě nepřišel můj čas zmizet!”
Marmond se zhroutil na polštář,vyčerpaně na mě zahučel:
,,Tak ho zažeň ty,jestli nechceš,aby tu strašil!”
Vstala jsem a šla ke stínu,stín na mě kývl:,,Dobře!…Je čas zmizet domů!”
Vzal mě do náruče a zmizel se mnou domů.Byla jsem s toho všeho docela unavená,stín u mě zašeptal:
,,Díky za ten amulet,zbavil mě na dobro Marmonda! Ale slyšela jsi ho,dokáže si přivolat a zotročit jiný!”
Zeptala jsem se:
,,Třeba bych tomu mohla nějak zabránit?A mluvil jsi o portálu,řekneš mi o tom víc?”
Stín se ale rozloučil:,,Třeba někdy příště…!”
Když stín zmizel,padla na mě velká únava a taky smutek.Tak moc velký smutek za Ohynem,stalo se toho tolik,že jsem se k němu nakonec zase vůbec nedostala,tak snad to příště už vyjde a budu moct aspoň na chvíli obejmout Ohyna…
Hlasité předčítání