Zpověď

Proč neutíkám, když trpím?

Proč nevzlykám, když tě mučím?

Jsem ztracená duše na hraně vědomí

byť občas dožene mne mé svědomí
 

Proč nemám touhu dál už žít?

Proč nechci v utrpení nadále být?

Hluboko v mysli odpověď vím

pravdu si však nikdy nepřipustím!
 

Lež já hltám jako hladové dítě

že přátele poznají to zle ve mne

jak chrabří rytíři najdou ten poklad uvnitř

že láska čeká tu pro všechny ztracence

že není to vinou jen toho povstalce

že vidím jen věci, co zahlceny jsou tmou

víru však neztrácím v duši tu tvou
 

raněný voják Chtíče jsem hned

sloužit své vlasti já nemůžu teď

já zachránit zemi svou chtěl jsem kdysi

teď nezbývá než vzdát se místa v téhle misi
 

prosím na kolenou o odpuštění

já nemíval jsem pro tě pochopení

už však znám já bolest i tvou

co nechápu je, proč ztratil jsi důvěru mou