uprostřed vln betonu
– který musí opravit –
a skučením severního větru
– co opírá se mi do plachet –
a střepů z dešťového přívalu
– přinášejícím mi pomalou smrt –
ležím, postavám, civím
občas kouřívám a přitom zuby cením
mořská nemoc doplula do přístavu
a já choulim se v docích
majáky mě ruší, fortuna se mi směje
a z kouře cigaret vyfukuji si
Pomyslný deštník
Úsměv od neznámé hřeje jako
Pomyslný krb
A pruhy na tričku,
Zdravím na dálku
Lodě už však neplují
Pro námořníky, co pili před probuzením
Pro námořníky, co dokuřovali v podpalubí
Pro námořníky, co domovem jim bylo moře
Už není ubytování
,,však oni vymřou – snílkové trpící insomnií“
– alespoň tak mi to říkají –
0
