uprostřed vln betonu

– který musí opravit –

a skučením severního větru

– co opírá se mi do plachet –

a střepů z dešťového přívalu

– přinášejícím mi pomalou smrt –

ležím, postavám, civím

občas kouřívám a přitom zuby cením

mořská nemoc doplula do přístavu

a já choulim se v docích

majáky mě ruší, fortuna se mi směje

a z kouře cigaret vyfukuji si

Pomyslný deštník

Úsměv od neznámé hřeje jako

Pomyslný krb

A pruhy na tričku,

Zdravím na dálku

Lodě už však neplují

Pro námořníky, co pili před probuzením

Pro námořníky, co dokuřovali v podpalubí

Pro námořníky, co domovem jim bylo moře

Už není ubytování

,,však oni vymřou – snílkové trpící insomnií“

– alespoň tak mi to říkají –