Obklopenej v kleci třemi zdmi a jednou mříží,
nemůžeš utéct pryč, můžeš jen dovnitř.
Obklopenej v peci čtyřmi zdmi ještě nejseš,
můžeš utéct pryč, dovnitř z etap se vymanit.
Nekonečný prostor,
nekonečné bytí,
nemusíš mít šalvěj,
přesto to cítíš.
Zrak nevidí slunce,
a stejně můžeš vidět, jak svítí.
Svírá tě bolest?
Tak přepni… už se rozplývá?
ve výdechu, pusť tu špatnost ven.
Pránájáma, medikament.
Co se to děje se světem? Je jen sen.
Člověk se vždycky nějak prorve materiálnem.
A co když ne? Ty mi oponuješ?
Do budoucna málokdo vidí, přikyvuješ.
Ani v časech jistot nemůžeme si být jistí dalším dnem.
Tento okamžik je posvátným drahokamem.
Pojďme kutat ten kámen v našich srdcích.
Dobrý niterný směr třpytný odraz věcí příštích.
A je jedno, jestli si obklopenej třemi zdmi a okenní mříží,
důležité je být v klidu, zevní svět ten vždycky víří.
Hlasité předčítání
