uprostřed pokoje
před skomírajícím světlem posledních svící,
,,to prej, aby byla trapná romantika”
plamen na zeď obkresluje dvojici
zatím jen on a ona,
místností už nezní slova,
,,prej, že pokecaj jak kamarádi”
ticho však plní místnost – tlak
tlačí se dvojice v křesle
uprostřed prázdných slov a pomlček
,,prej, že nějaká láska – nesmysl”
pomlčky mění se v pár teček
…
teď divoce se svíjí
ve větách lásky (přes oči tudíž pásky)
,,že prej milujou se”
pár teček přerůstá v nekonečné řádky
nekonečnost řádků symbolizovaná
toaletním papírem,
,,prej víme, kam to směřuje”
poslední zbytky noci, splachujeme s úsvitem
Hlasité předčítání