Můj život se scvrkl na opilost a bezzubý chtíč
místo očí střelky kompasu hledají sníh
– výheň z popraskaných žil
však všechen taví
Toulával jsem se s Bohémou,
který líbal na potkání,
který kospiroval o kráse čísel
a polohách milování,
který obdivoval umělce před svítáním
(a já obdivoval jeho)
Můj svět se smrskl na pár lahví
v polici na učebnice a knihy
místo vědy, umění a nebe
dusím se v kouři téměř
poslední cigarety
Létával jsem s oprátku kolem krku
smával jsem se peklu
a teď zalykám se v tichu,
prachu,
špíně,
kýženém klidu
a bez lidí (je svět lepší)
a bez práce (jenom štěstí)
a bez ambicí (všechno snazší)
A bez doteku a hlasu (všechno cizí)
Svět se změnil –
místo filozofických textů
(O Vznešeném a Krásném smíru)
Učím se
jak správně
vázat smyčku
Hlasité předčítání
