Nad oltářem svatostánku lesknou se obří píšťaly
a chrámem zní fuga – jasná ouvertura oslav vánoc,
to sváteční večer vrcholí, když útěchu všichni doznali
pod klenbou gotickou, než shůry zvon odbil půlnoc.
Tak podmanivý zvuk varhan láskou plní srdce vlažná
až mrazivý dech zimního slunovratu taje nadšením,
s nímž varhaník hraje koledy, aby uctil příchod Pána,
a mysl všech zjasnil preludiem coby lékem duševním.
Kdo srdcem do varhanní hudby ponoří se vskrytu,
když chrámová loď tóny akordů chvěje se vzrušením,
do výšin kúru povznese ho síla vzletných citů
a v nitru zavrhne všech marností světa sklad,
jako poustevník, co pozbyl touhy v lesním ritu.
Styl varhan musel navrhnout sám Bůh –
. nebo Ďábel snad?
Hlasité předčítání