Román

Továrna na absolutno
Četba díla zabere cca 243 min.

X. Svatá Elen

Několik dní po těchto událostech bloudil pan G. H. Bondy po ulicích Prahy, cigáro v zubech, a přemýšlel. Kdo by ho potkal, myslel by, že se dívá na chodník; ale pan Bondy se díval do budoucnosti. Marek měl pravdu, říkal si. A ten biskup Linda měl ještě větší pravdu. Nelze, zkrátka, uvést na svět Boha bez sakramentských následků. Copak, ať si lidé dělají, co chtějí; ale tohle by otřáslo bankami, a čertví jak by to působilo na průmysl. Dnes vypukla v Živno náboženská stávka; zařídili jsme tam Karburátor, a hned po dvou dnech prohlásili úředníci majetek banky za boží fond pro chudé. To by se za Preisse nestalo. Ne, to by se jistě nestalo.

Bondy sklíčeně cucal na svém doutníku. Tak co, řekl si, máme s tím praštit? Za dnešek došlo objednávek za třiadvacet miliónů. To se už nedá zastavit. Kouká z toho konec světa či co. Za dva roky bude všechno na hromadě.

Teď už pracuje na světě několik tisíc Karburátorů, a každý ve dne v noci chrlí Absolutno. A to Absolutno je po čertech inteligentní. Má zrovna bláznivou chuť nějak se zaměstnat. No jo, nemá co dělat, tisíce let nemělo co dělat, a teď jsme je pustili z řetězu. Například co provádí v Živno. Samo vede knihy, účtuje, vede korespondenci. Udílí písemné rozkazy správní radě. Píše kontrahentům ohnivé epištoly o účinné lásce. Tak, a teď akcie Živno jsou makulatura: kilo za smradlavý syreček. Tak to chodí, když se plete Bůh do bankovnictví.

Firma Oberländer, textilní továrna v Úpici, nás bombarduje zoufalými depešemi. Před měsícem si postavili Karburátor místo kotlů; dobrá, stroje běží; all right. Ale najednou začnou selfaktory a stavy pracovat samy od sebe. Když praskne nit, sama se naváže a běží to dál. Dělníci jen koukají, ruce v kapsách. V šest hodin má být konec práce, přadláci a tkalci jdou domů. Ale stavy běží dál samy od sebe celou noc, celý den, celé tři neděle, a tkají, tkají, tkají bez ustání. Firma depešuje: U všech čertů, odeberte nám zboží, pošlete suroviny, zastavte stroje! Teď to popadlo továrnu Bratří Buxbaumů, Morawtze, Morawtze a spol. holou nákazou do dálky. V místě už není surovin; v panice házejí do selfaktorů hadry, slámu, hlínu, co mají po ruce; prosím, i z toho se utkají kilometry ručníků, kalika, kartounů a všeho možného. Děsný rámus; ceny textilií se řítí dolů; Anglie zvyšuje ochranná cla; sousední státy hrozí bojkotem. A továrny bědují: Prokrista, seberte si aspoň zboží! Odvezte to někam, pošlete sem lidi, vagóny, autovlaky, zastavte mašiny! Žalují zatím za náhradu škody. Zatracený život! A tyhle zprávy jsou odevšad, kde si postavili Karburátor. Absolutno hledá práci. Má se zuřivě k životu. Dřív tvořilo svět; teď se vrhlo na fabrikaci. Zachvátilo už Liberec, brněnské bavlněné, Trutnov, dvacet cukrovarů, pily, Měšťanský pivovar v Plzni; ohrožuje Škodovku; pracuje v Jablonci a v jáchymovských dolech. Někde propouštějí dělníky; jinde zavřeli továrny a s hrůzou je nechávají běžet zamčené. Šílená nadprodukce. Továrny bez Absolutna zastavují výrobu. Je to rozvrat.

A já, řekl si pan Bondy, jsem vlastenec. Nenechám ruinovat naši matičku zemi; ostatně máme tu vlastní závody. Dobrá, ode dneška se stornují objednávky z Čech. Co se stalo, stalo se; ale od téhle chvíle se nepostaví v Čechách jediný Karburátor. Zaplavíme jimi Němce a Francouze; pak budeme Absolutnem bombardovat Anglii. Anglie je konzervativní, uzavírá se našim Karburátorům; budeme je tam házet ze vzducholodí jako veliké pumy. Nakazíme celý průmyslový a finanční svět Bohem, a jen u nás necháme takový kulturní, bohaprostý ostrůvek poctivé práce. Je to, abych tak řekl, vlastenecká povinnost, a krom toho jde o naše vlastní fabriky.

G. H. Bondy se rozjařil touto vyhlídkou. Získáme u nás aspoň času, aby se vynalezly nějaké masky proti Absolutnu. U čerta, vypíši sám tři milióny na bádání o ochraně proti Bohu. Řekněme, zatím dva milióny. Všichni Češi budou chodit s maskami, a zatím ti ostatní se, haha, utopí v Bohu. Aspoň jejich průmysl na to praskne.

Pan Bondy se začal dívat na svět jasnýma očima. Tuhle jde nějaká mladá žena; nese se pěkně a pružně, jakápak bude zpředu? Pan Bondy si pospíšil, předhonil ji a vyhnul se najednou uctivým obloukem; ale patrně se rozmyslil a obrátil se na patě tak rychle, že málem do ní vrazil nosem.

„Vy, Elen,“ řekl spěšně. „Netušil jsem, že – že –“

„Věděla jsem, že jdete za mnou,“ pravila dívka se sklopenýma očima a zůstala stát.

„Vy jste to tušila?“ mluvil Bondy potěšen. „Právě jsem myslel na vás.“

„Já jsem cítila váš zvířecí chtíč,“ řekla Elen tiše.

„Mé co?“

„Váš zvířecí chtíč. Vy jste mne nepoznal. Jen jste mne omakával očima, jako bych na prodej byla.“

G. H. Bondy se zachmuřil. „Elen, proč mne chcete urážet?“

Elen zavrtěla hlavou. „Všichni to dělají. Všichni, všichni jsou stejní. Člověk tak zřídka potká čisté oči.“

Pan Bondy sešpulil ústa k hvízdnutí. Aha, tady je to: náboženská obec starého Macháta!

„Ano,“ odpověděla Elen k jeho myšlence. „Měl byste přijít mezi nás.“

„Ó, ovšem!“ zvolal pan Bondy; a přitom si myslel: škoda tak pěkné holky.

„Proč škoda?“ řekla Elen mírně.

„Poslyšte, Elen,“ protestoval Bondy, „vy čtete myšlenky. To není fair. Kdyby si lidé četli myšlenky, nemohli by se slušně stýkat. To je nediskrétnost, vědět, co si myslím.“

„Co mám dělat?“ mluvila Elen. „Každý, kdo pozná Boha, má ten dar; každá vaše myšlenka se myslí zároveň ve mně: já ji nečtu, já ji mám sama. Kdybyste věděl, jak to člověka očistí, když tak může soudit každou ukrytou zvrhlost!“

„Hm,“ udělal pan Bondy, třesa se, aby si něco nemyslil.

„Jistě,“ ujišťovala Elen. „Mne to s pomocí boží vyléčilo z lásky k bohatství. Já bych byla hrozně ráda, kdyby také vám spadlo bělmo.“

„Bůh uchovej,“ zděsil se G. H. Bondy. „A prosím vás, rozumíte přitom všemu, co takto, eh, takto v lidech vidíte?“

„Ano. Dokonale.“

„Tak poslyšte, Elen,“ řekl Bondy, „vám mohu říci všechno; beztoho byste si to ve mně přečetla. Nikdy bych si nemohl vzít ženu, která by četla mé myšlenky. Svatá by mohla být podle libosti; milosrdná k chudým bez omezení; vydělám na to, a je to reprezentace. I ctnost bych snesl, Elen, z lásky k vám. Všechno bych snesl. Miloval jsem vás svým způsobem, Elen. Říkám to, protože to sama čtete. Elen, bez skrytých myšlenek není možný obchod ani společnost. A hlavně bez skrytých myšlenek není možno manželství. To je vyloučeno, Elen. A kdybyste našla nejsvětějšího muže, neberte si ho, pokud můžete číst jeho myšlenky. Trochu klamu je jediný neselhávající svazek mezi lidmi. Svatá Elen, nevdávejte se.“

„Proč ne?“ řekla svatá Elen sladce. „Náš Bůh není proti přírodě; jen ji posvěcuje. Nežádá po nás umrtvení. Přikazuje nám život a plodnost. Chce, abychom…“

„Prr,“ pře rušil ji pan Bondy. „Váš Bůh tomu nerozumí. Zbavuje-li nás klamu, je zatraceně proti přírodě. Je prostě nemožný, Elen, absolutně nemožný. Má-li rozum, nahlédne to sám. Buď je nadobro nezkušený, nebo nadobro a zločinně destruktivní. Škoda, Elen: já nemám nic proti náboženství; ale tenhle Bůh neví, co by měl chtít. Jděte na poušť, svatá Elen, se svým jasnozřením. Nehodí se to mezi nás lidi. Sbohem, Elen, a raději na neshledanou.“

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Karel Čapek

Karel Čapek (9. ledna 1890 Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938 Praha) byl český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel a amatérský fotograf. Byl mladším bratrem malíře a spisovatele Josefa Čapka (1887–1945).

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Gustav Pitra Tišnovský
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Dvořák, Václav
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Gustav Pitra Tišnovský
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Gustav Pitra Tišnovský
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Gustav Pitra Tišnovský
Byl to jeden z těch večerů, kdy podzimní tma přichází rychle. A tehdy k tomu došlo. Začalo to je...
Gustav Pitra Tišnovský
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Gustav Pitra Tišnovský
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Gustav Pitra Tišnovský
Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Josef Stráca Ilko
Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě nenechala...
Iva Dziuba
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Gustav Pitra Tišnovský
Danuše přijela přijela do Brna brzy ráno, odhodlaná uskutečnit svůj plán proti Natálii. Její tv...
Gustav Pitra Tišnovský
Uplynuly už tři a půl měsíce od Natáliiny nehody. A i když se její ruka postupně zlepšovala, st...
Gustav Pitra Tišnovský
Dušinka (absurdní)      Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Zašl...
Josef Stráca Ilko
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Gustav Pitra Tišnovský

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Natálie ležela na nemocničním lůžku a smutně sledovala, jak se sluneční světlo opírá o bílou...
Gustav Pitra Tišnovský
Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Gustav Pitra Tišnovský
Bylo začátkem září. Poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Gustav Pitra Tišnovský
Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Gustav Pitra Tišnovský
Byl jeden z těch chladných zimních večerů, kdy vzduch voněl po vlhku a sněhu. Venku už byla tma. ...
Gustav Pitra Tišnovský
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Gustav Pitra Tišnovský
Alkohol v krvi aneb S kamionem po Evropě   Ferdova smrt Jmenuji se Mikuláš Čert. Nen...
Josef Stráca Ilko
Markýz Cavendish
Markýz Niel Cavendish se potýká s nejtěžším možným rozhodnutím, je nucen vybrat si manželku. S...
Tess Helikar
Díl 1. Antizlato  1. KGB Lehl jsem si na záda a začal snít o tom, jak bych naložil s miliony, kte...
Josef Stráca Ilko
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Gustav Pitra Tišnovský
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Gustav Pitra Tišnovský
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky položené na stole. Prsty...
Gustav Pitra Tišnovský
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Gustav Pitra Tišnovský
Jakub a Nikola znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila do or...
Gustav Pitra Tišnovský
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Dvořák, Václav
0