1. Co řekl věštec?
Jeden věštec, který navštívil obra Ínemaka v jeho hradě v Temnovišti, mu prozradil něco, co Ínemak nedokázal dostat z hlavy. Řekl mu, že jeho dva klenoty věčnosti jsou mu k ničemu — že potřebuje ještě třetí část. Jenže ta prý nebude snadná k získání…
Obr Ínemak se rozzuřil a zařval na věštce, aby mu řekl víc. Ten se ale jen ušklíbl a mlžil: že taková tajemství nemůže vyzradit jen tak…
Obr na něj zavrčel:
„Tak dobře, kolik chceš za to tajemství?”
Věštec sklonil hlavu a tiše odvětil:
„Řeknu ti to až cestou. Ale musíš slíbit, že vezmeš i mě, a hlavně mou matku. Prosím, pane… ona ti povypráví víc než já.”
Ínemak se zamračil a chvíli mlčel. Pak ho poslal pryč se slovy, že mu dá vědět, až se rozhodne vyrazit.
Když věštec odešel, zašel obr za Moranem. Ale přišel k Moranovi i Norman, když slyšel obrovy plány na tajemnou cestu, tak se hned vnutil,že by se rád přidal. Tentokrát se choval překvapivě v klidu, a tak Ínemak nakonec kývl, že vezme i jeho.
Na mě se zatím nezlobil — ani za to, že jsem minule utekla z jeho věže. Najednou měl úplně jiné starosti.
Ani mě nešel zamknout do věže. Místo toho mě usadil ke stolu v hodovní síni a povídal,co všechno se dozvěděl od věštce. Zadíval se na mě těma svýma temnýma očima. Nakonec pomalu pokývl:
„Vezmu tě s sebou na tu výpravu. Ale slib mi, že se budeš snažit mě ničím nenaštvat.”
Kývla jsem a slíbila, že obra nenaštvu.
Ínemak zavrčel:
„A zvládneš to i bez Marmonda, co?”
Šklebil se na mě, tak jsem kývla: „Snad jo…”
Obr mě pleskl po ruce, zahučel:
„Radši žádný Marmond!”
Jen kdyby tušil, co se stane hned potom—
2. A na co klenot věčnosti?
Zaslechla jsem to, když obr s někým mluvil u dveří od své komnaty. Já jsem už ležela v posteli a na půl už spala… musela jsem na chvíli usnout. A právě tehdy se objevil Marmond.
Nejdřív jsem si myslela, že se mi zdá. Ale ne — stál tam opravdu. Díval se na mě, a já se nemohla ani pohnout. Cítila jsem divný strach.Nemohla jsem ani vykřiknout, když mě najednou vyzvedl do náruče a zmizel se mnou do tmy.
Pak mě hrubě shodil k ohni, který hořel na pobřeží. Vlny narážely do skal, jiskry z ohně létaly do noci. Marmond nade mnou stál, hrozivě se mračil a zahučel:
Hlasité předčítání