Ten příběh, který vám chci vyprávět, se odehrál v dobách, kdy ještě byly v každém domě společné prádelny a jednotlivé partaje se tam střídaly podle rozdělovníku, připíchnutého na dveřích. No a v jednom takovém domě žily dvě velké dcery s upracovanou a unavenou matkou. Ta na ty dvě ještěrky samozřejmě nestačila, takže holky byly rozmazlené a zlenivělé, jak zákon káže. Když chudák máma něco potřebovala, musela to udělat sama.
Tak se také jednou stalo, že je čekalo velké prádlo – cíchy, prostěradla, ručníky, utěrky, noční košile, spodní prádlo, kapesníky … prostě všechno. Myslíte si, že dcerky vyskočily a řekly: »Lehni si, maminko, odpočiň si; my to všechno vypereme, pověsíme, vyžehlíme…«? Kdepak! Nic takového je ani nenapadlo. Obě si hezky lehly na bříško a klátily nohama ve vzduchu. Jenže máma toho měla tentokrát tak akorát dost.
»Jestli nechcete dostat na zadek, alou do prádelny!« křikla na ně.
Dcery na sebe koukly, pomalu se zvedly, něco na sebe hodily, a najednou, než bys řekl švec, byly ty tam.
Vrátily se asi za hodinu s instalatérem a … s automatickou pračkou! Od té doby spolu žily šťastně až do smrti!
Stručná pohádka o dvou líných dcerách a velkém prádle
Četba díla zabere cca 1 min.
Hlasité předčítání
