1. Po odjezdu paní Karmíny🎶
–Zaspala jsem odjezd paní Karmíny. Po tom, co mi Marmond uspal znamení, jakoby se všechno vrátilo do starých zajetých kolejí. Obr Ínemak se tvářil zase hrozivě. Ohyna jsem nikde ani nezahlídla. Zákaz Ohyna pro mě platil dál. S Marmondem ve věži mě to nebavilo, obrova zlost se zdála být nekonečná a Marmondovo rozhodování, jestli má odjet za paní Karmínou, nebo nemá se vleklo, jakoby se ani rozhodovat nechtěl a jen se tak před obrem tvářil.
Ínemak to jednou nevydržel a zařval na Marmonda:
,,Prostě se sebereš a odjedeš za paní Karmínou. Hotovo!”
Marmond nešťastně padl před obrem na kolena, začal skuhrat:
,,…Ach ne!..Můj pane prosím neposílej mě pryč!”
Ínemak na něho znuděně zívl:
,,A co tu s tebou?”
Marmond ukázal na mě:
,,Nemůžu ji opustit! Potřebuje mě!”
Ínemak zakroutil hlavou:
,,Ale nepotřebuje! Odjedeš za Karmínou! Až s tebe bude slavný věštec, možná tě vezmu zpátky!”
Marmond se na mě zatvářil prosebně:
,,Co k tomu řekneš ty?”
Byla jsem unavená a nic se mi říkat nechtělo, ležela jsem na obří posteli, obr mě zakryl přehozem až po nos a varovně zavrčel:
,,Nech ji spát a na nic se jí neptej!”
Marmond to nezvládl a rozbrečel se, opakoval pořád dokola to stejný:
,,Neodejdu, neposílej mě pryč… můj pane prosím!”
Ínemak zařval:,,Tak dost!”
Kopl do Marmonda klečícího pořád na zemi před ním, pobídl ho:
,,Nechovej se tak teatrálně! Vstaň a odjeď za paní Karmínou! Hned! Splníš můj rozkaz! Až tě budu potřebovat, zavolám tě!”
Marmond vstal, povzdechl a zaprosil:
,,Dovol mi prosím se s ní rozloučit!”
Ínemak to nedovolil a Marmond zmizel bez rozloučení…
2. Bez Marmonda 🌑
I když mě to ve věži s Marmondem nikdy dřív nebavilo, tak bez Marmonda mi začalo být víc smutno. Obr mi Ohyna do věže neposlal a já přemýšlela, jak to změnit a co bych měla?
Ínemak se se mnou ve věži nikdy moc dlouho nezdržel, jen mi vždycky vnutil pití a poručil abych spala,pak zmizel… Ale mě se vůbec spát nechtělo. Zavolala jsem na stín. Neukázal se, tak jsem znovu zavolala do tmy:
,,Proč za mnou nepřijdeš? Ty se zlobíš?”
Chvíli jsem jen tak seděla a dívala se do tmy. Pak jsem vstala. Obr mi tu nenechal žádný světlo a jediný, co aspoň trochu svítilo, bylo modrý světlo v kašně za závěsem. Smutek mě porážel a nutně jsem potřebovala změnu!
Šla jsem ke kašně a cákala vodu, řekla si jen tak pro sebe:
,,Kéž by nebyl obr tak protivný a vymyslel mi tu něco na zabavení, co když se příště naštve a hodí mě k Normanovi? I to by bylo mnohem lepší, než trčet v temné věži bez světla, bez nikoho a podle obra v bezpečí, ale tohle temné bezpečí je jako vězení!”
Zavolala jsem:,,Ínemaku pomoc! Už tu nechci být!”
3. Ze stínem 💙
V tom se odněkud ze tmy ozvalo povědomé zašeptání:
,,A se mnou bys být chtěla?”
Kývla jsem:,,Jo chtěla!”
Stín už těsně u mě zašeptal:,,Dobře chvíli tu s tebou zůstanu.”
Zaprosila jsem:,,Prosím!…Vezmi mě odsud někam pryč, začínám to tu nenávidět!”
A stín se zeptal:
,,Pryč? Kam pryč?”
Zahučela jsem:
,,To je jedno! Musím hned pryč, jinak tu zešílím, vidím všude Marmonda, i když už tu není…nezvládám to, chce se mi umřít!”
Stín se zasmál:
,,Nepřeháněj! Zníš zoufale, skoro jako Marmond! To by se obrovi asi nelíbilo!”
Pak mě ale přeci jen vyzvedl a vzal mě ven! Na stejnou horu, jako seděl před tím Marmond a zasyčel:
,,Snad se ti tu líbí víc, než ve věži? Máš tu hezký výhled!”
Výhled tu byl sice krásný, ale po chvíli mě omrzel, zeptala jsem se:
,,A kam mě ještě vezmeš?”
Stín na to nic neříkal, jen tu tak seděl a možná přemýšlel?
Zeptala jsem se znovu:,,Vezmeš mě i jinam?”
Stín povzdechl:,,Vidíš,jak se všude svítí a k nebi stoupají svítící balonky s přáním?”
Kývla jsem:,,Jo, je to hezký.”
,,Chceš i ty pustit jeden se svým přáním k nebi?”
Zeptal se stín a objal mě, tak jsem řekla že chci.
Vzal mě do náruče a zmizel se mnou dolů, do města kde všude zářily barevný lampiony a některé blízko pobřeží letěly k nebi, nebo pluly po vodě. Bylo to krásný. Stín mávl a přitáhl jeden svítící balonek ze vzduchu k nám.
Zeptal se:,,Chceš si ho chytit a vtisknout do něj své přání?”
Chytl balonek a podal mi ho:
,,Můžeš ho pak znovu pustit, aby letěl ke hvězdám a čekat na splnění svého přání!”
Tak jsem balonek vzala a podívala se dovnitř na hořící svíčku a zeptala se:
,,Ale tenhle přeci už někdo se svým přáním poslal, myslíš že si do něj můžu přidat i svoje přání?”
Stín se usmál,odpověděl:
,,Ale jistě, třeba ten někdo, si přeje to stejný co ty! Podívej se, poznáváš někoho, kdo stojí tam na mostě?”
Podívala jsem se na most a u zábradlí stálo plno lidí, kteří sledovali svoje lodičky s přáním, ale i balonky, které letěly vzhůru. A všimla jsem si jak nás sleduje někdo v dlouhém plášti s kapucí. Možná proto, že stín přitáhl jeho balon s přáním ke mě? Raději jsem balon znovu vypustila, když se vznesl do nebe, stín najednou zmizel! Nebyl tam! Přistoupil ke mě ten někdo,kdo nás před tím sledoval z mostu, když promluvil mě známým hlasem, tak jsem vykřikla radostí! Skočila mu kolem krku a nepustila…Byl to Ohyn! Který se udiveně zeptal:
,,Co tu děláš? Nemáš být náhodou ve věži?”
4. S OHYNEM💔
Ale nakonec naše obětí neznalo konce, prošli jsme městem, pak se dostali za město.Ohyn si sundal plášť a rozprostřel ho na zem, u břehu řeky, tam jsme spolu seděli a povídali si.
Dozvěděla jsem se, že Ínemak šel na návštěvu k Moranovi a jemu dal na chvíli volno. Pak Ohyn smutně řekl:
,,Měla bys zpátky do věže, aby se pán nenazlobil!”
Zakroutila jsem na to hlavou a vzdorovitě řekla:
,,Už nechci být v té mizerné věži!”
Ohyn se pousmál, varoval mě:
,,Ale když to obr zjistí, že jsi utekla, potrestá tě!”
Pohla jsem ramenem a zmáčkla se víc k Ohynovi:
,,Nechci na to teď myslet, ani nevíš, jak moc je mi tam smutno! Kdybych mohla, tak tu věž zbořím, aby mě tam už obr nikdy nezavřel!”
Ohyn si povzdechl, začal mi cosi vysvětlovat a mě vadilo, že se zastává obra a ještě řekl:
,,Ten stín je pro tebe nebezpečný, neměla bys ho k sobě volat!”
Otráveně jsem odsekla:
,,Není vůbec nebezpečný! Myslím, že je fajn! A jsem ráda, že za mnou přijde aspoň on, když ne ty a ani nikdo jiný!”
Ohyn se naštval, zasyčel na mě:
,,Já za tebou nesmím, mám zákaz a ty taky! Jestli se obr dozví, že jsme se spolu viděli, bude zuřit a potrestá nás!”
Rozbrečela jsem se a pak fňukla:,,Nesnáším ty obrovy zákazy! Uteču mu a hotovo!”
Ohyn se zasmál, zakroutil hlavou:
,,Jsi bláznivá, vždyť víš, že tě stejně všude nejde!”
Pak Ohyn vstal, podával mi ruku a řekl:
,,Odnesu tě zpátky do věže, nemůžeme tu spolu dál zůstávat!”
Ale mě se nechtělo do věže, nesouhlasně jsem řekla:
,,Nechci do věže! Když tu se mnou nechceš být, tak tu budu sama!”
Ohyn si povzdechl, zaprosil:,,No tak, nech mě tě odnést… bude to tak lepší! Prosím pochop to!”
Zklamaně jsem se posunula s břehu do řeky, zamávala Ohynovi:
,,Pro mě je lepší se raději nechat odnášet řekou, než tebou do té hrozné věže, tak se tu nezdržuj, aby tě obr nepotrestal!”
5. Kam mě řeka odnese?🌊
Potopila jsem se pod vodu a už se dál o Ohyna nezajímala.
Asi už zmizel, možná bude žalovat obrovi? Bylo mi to líto, ale vážně se mi vůbec nechce do věže!Nechala jsem se unášet proudem řeky, chtělo by se mi k Silverovi! Ale určitě už dávno spí, tak ho raději nebudu děsit. Najednou jsem si všimla na břehu, někdo tam stál a mával na mě! Byl to stín!
Doplavala jsem ke břehu, pomohl mi z vody a zasmál se:
,,Plaveš mezi světelnými lodičkami, jako něčí uplavané přání, copak se stalo?”
Snažila jsem se vyždímat vodu s mokrých šatů a povídala mu všechno o Ohynovi, bylo mi s toho smutno. Stín na to pokýval a pak řekl:
,,Možná jsi měla Ohynovi dovolit, aby tě odnesl zpátky do věže!”
Na to jsem vyhrkla:,,Ne, neměla!”
Stín se zasmál, zakroutil na mě hlavou:
,,Tak né, ale myslím, že už bys měla domů!”
Najednou se rozpršelo, lilo, jako s konve, zasmála jsem se:
,,Vidíš, stejně prší a tak se ani nemusím ždímat!”
Šli jsme podél řeky a pak cestou do města, líbilo se mi jít se stínem v dešti! Byla jsem bosá a bavilo mě brodit se kalužemi, stín to možná taky bavilo, začalo svítat. Stín se na mě otočil, zašeptal:
,,Musím už mizet, tak zase příště!”
Osaměla jsem a zesmutněla, chtělo se mi brečet. Za Ohynem? Nebo za stínem? Nebo ještě za někým jiným?
Hlasité předčítání