Pokud, takovýto předpoklad by naznačoval nekonvenční, dokonce možná i možná hravý, přístup k dosavadním tradičně pojímaným i užívaným uměleckým formám.
.
Pravidla českého pravopisu v případě slova dioráma vyžadují používání dlouhé samohlásky „ááá “ na konci dotyčného slovního kmene.
.
dior ááá ááá ááá ááá
.
Rozhodneme-li se k jejímu použití, dioráma se může stát významným prostředkem či nástrojem vizuálního vyprávění (storytellingu), který díky své trojrozměrnosti jakož i zaměřeného detailu dokáže hluboce zasáhnout mysl, emoce; vzájemnou invenci i okorale odměřené city diváka.
.
.
Zde jsou způsoby, jakými vzhled diorámat může vyvolávat emoce u českého, tedy invenčně poněkud zpomaleně českotonážního, publika – a současně ve stejné míře běžně předávat poselství quirkově lehkonožnějšímu, například jihokorejskému, obecenstvu, poněvadž intelektově vyrostlému, dejme tomu, na požívání zcela jiného vodnicového druhu řepy.
.
1. Práce s perspektivou a měřítkem
• Pocit dominance nebo naopak křehkosti: Pohled “shora“ na miniaturní svět může v divákovi vyvolat například pocit nadhledu, nebo dominance, ale také soucit s malými postavami čelícími nepřízni osudu.
• Detailní realismus: Extrémní detaily diorámatických kompozic (např. plošná rez na starém autě, chomáče zaschlého mechu nebo jelení srsti, stopy dřevomorky nebo vlhkem opadaná omítka vyvolávají nostalgii a pocit pomíjivosti času, náladu venkovských poutí, nebo naopak oprávněné obavy z distopických katastrof.
.
2. Zastavený čas (Zmrazený moment)
• Dramatičnost: Dioráma často zachycuje vrcholný okamžik děje (výbuch, objetí, pád), související například s dobytím ostrova Iwodžima nebo zahajovacími ceremoniály stranických sjezdů, konkláve, pašijových anebo olympijských her, jakož i třeba stav nálady v kupé jedoucího Orient Expresu.
Tato záměrná, občasná, zdůrazněná v samém vrcholu a extaticky exponovaná nehybnost nutí diváka domýšlet si, co se stalo předtím a co se stane potom, nebo jinak nežli předpokládá, což posiluje emocionální napětí shlíženého výjevu.
V němž stav příští nebo uplynulé mají přibližně tutéž hodnotu.
• Klid a ticho: Naopak inscenované nehybné scény přírody nebo opuštěných míst například dávných bojišť nebo zjizvené krajiny mohou vyvolávat klid, melancholii nebo vybuzují nostalgii osamění, zamlklých lásek, toužení a cest.
.
3. Symbolika a narativní hloubka
• Sociální a politická poselství: Mnoho umělců využívá dioramata k ilustrativnímu zobrazení environmentálních problémů (například tání ledovců umístěné v krabici od mražené pizzy) nebo válečných hrůz ve zmačkaných krabičkách vojenských konzerv, čímž vytvářejí prostřednictvím analogie opravdu silný apel na svědomí i společenské vědomí diváků.
Hlasité předčítání