Vydal bych se na cestu
Tam, kde nejsou lidi
A v tomto kontextu
Mě štve, že mě ještě někdo vidí
Jen jednu ženu bych s sebou vzal
A dál už nikoho
S ní bych se celému světu smál
Byl bych s ní i s její duší bezednou
Zatím jen na noční oblohu zírám
A sním o cestě prostorem a časem
Jenže pochybnost se mi do mysli vtírá
Víc a víc, svým protivným hlasem:
“Těch lidí se nikdy nezbavíš
Ti tu budu stále
Nikam nikdy nevzletíš…”
A tak dále… a tak dále
Přijď prosím lásko aspoň ty
Do mé hlučné samoty
# ROZÁLIE
POHLED KE HVĚZDÁM
Četba díla zabere cca 1 min.
Hlasité předčítání