Tvá bolest, krásná Andromedo, kosmické sytí hlubiny
a stříbrné slzy po tvém boku třpytně kanou z mlhoviny.
Ke skále nechala tě přikovat pyšná Kasiopeja,
. aby pro falešné blaho vlastní domoviny
nahou vydala tě netvoru,
. jehož sama nesnesla by ani z poloviny.
Ten hrozný přízrak vynořil se z temných končin moře,
tak ženy u moci vždy bez soucitu lidem přivolají hoře,
když touhou zmámeny v náruči manžela začínají snít
o životě, v němž krásu svou by mohly lépe vydražit.
Rek Perseus snesl se k dívce v kosmickém svém letu,
když zželelo se mu dcery rodičů uchvácených z baletu,
jímž mořská příšera držela v šachu hrůzou oněmělý lid,
a žádal Andromedu pojmout za ženu, když vrátí zemi klid.
Na to zbraní nesmírnou zvíci hlavu Medúzy
. sám zneškodnil Krakena.
I povila mu vděčná Andromeda sedm dětí
. a sláva Mykén již ničím nemohla být zkalena.
Hlasité předčítání
