Z nádvoří spoutaného svědomí
z průčelí pomazaných hlav
z pódia křivé dvornosti
kde budoucnost se ze slov vytrácí
a srdcím velí bezohledný mrav
z majáků moří bez života
kde pod plachtami volnosti
již nespatříš plout šťastné rybáře
z oken paláců a temnot nesvobody
nás děsí znetvořený profil muže bez tváře.
Kdo víru v lidských peřejích
utopil v poutech zklamání
kdo falešných plodů poznání
již sytý je – tvář lidskou obrací
do nitra strachem uvězněných sil
a znavený časem potácí se
k pomníku vlastní potupy
jako slepý král v kruhu žaláře
lidskou propastí
kde tíží nesvobody
nás drtí znetvořený profil muže bez tváře.
Snem víra těká ke hvězdám
a víří mezihvězdný prach
v tichém zoufalství Všehomíra –
sítem tuposti už propad zbytek snah
uvolnit otěže pravým hodnotám
a cynický škleb muže bez tváře
nám pepří jistotu porážky.
Jsme opravdu tak nemohoucí?!
Hlasité předčítání