Máme tu právní stát, jaká to vymoženost! Co není zákonem zakázáno, je dovoleno. To jako vážně? Kromě zákona tu už není žádná jiná instance, k níž bychom se obraceli při dotazování, zda je naše jednání správné? Dobré nebo špatné? Mimo literu zákona je zcela na naší libovůli, jak se budeme chovat ke svému okolí či ke svým bližním? Zákon je jediným arbitrem našich mravů, morálky a dobrého svědomí? Jaká to svoboda! Stačí vědět, co nám zákony zakazují, a ve všem ostatním svět patří nám. Jenže oni nám také přikazují. Nečiní z nás nakonec plnění všech těch příkazů mimoděčné nevolníky? A kolik nám toho zakazují? A kdo ty zákony vymýšlí? Poslanci zajisté ne, ti je pouze schvalují a komolí pozměňujícími návrhy.
Od nepaměti byly zákony nástrojem právní ochrany společnosti před rozkrádáním, před nespravedlností, před cizáky a vetřelci. Antoine de Rivarol byl francouzský roajalistický novinář a současník slavné francouzské revoluce prosazující ideje rovnosti, volnosti a bratrství – ony nové maximy lidské svobody, z nichž vycházejí legislativní předpisy dodnes. Jakožto politický vyhnanec věděl Rivarol o zákonech své, když pravil: „Temnota chrání lépe než zákon.“ Jeho poznání a životní zkušenost jen prokazují, nakolik obskurní je novodobé učení o právním státě.
K nejstarším známým právním kodexům lidstva patří zákoníky starých Sumerů, které chápaly spravedlnost v nejprostší lidské přirozenosti: Oko za oko, zub za zub. V tom smyslu kodifikuje právo také Chammurapiho zákoník. Lidská společenství té doby se rozrůstala a bylo stále snadnější se ztratit v davu. První zákony proto fixovaly formy odplaty za majetkovou újmu v případě nesplaceného dluhu nebo majetkového odcizení. Tresty usekávání rukou či dloubání očí byly na denním pořádku a prováděny soudními exekutory.
Dnes se už ruce neusekávají, zato může exekutor vyhodit dlužníka na ulici. A stát se bezdomovcem bývá horší než padnout do otroctví. To staří Římané do krve hájili zásadu, že uvrhnout pro dluh svobodného občana do otroctví odporuje dobrým mravům. Zdá se být zjevné, že občané moderních států mají „dobrý mrav“ za poněkud vágní pojem a jsou na hony vzdáleni mužným ctnostem svých starověkých předků.
Pak tu ovšem máme také prastarý Manuův zákoník z počátků historické doby psaný ve verších a v sanskrtu. V něm se zlodějům rovněž usekávají ruce, ovšem pouze lidem nízkého původu, u nichž se nepředpokládá duchovní osvícení ani účinná lítost či pokání. Na druhou stranu obsahuje široký výklad mravních a morálních zásad života kněží, vládců a hospodářů společně s principy duchovně rozvinuté společnosti. Obsahuje například deset zásad celoživotní cesty bráhmanů: „Pevné odhodlání, trpělivost, umírněnost, naprostá poctivost, čistota těla i mysli, sebeovládání, snaha o poznání, vědění o Duchu, uctívání pravdy a nepodléhání hněvu.“ Nuže, najdeme snad něco podobného v současných zákonech, co by kodifikovalo charakter kněží, státníků, politiků, důstojníků nebo podnikatelů? Opravdu těžko.
Manuův zákoník také pevně určuje postavení žen ve společnosti. V úvodní judikatuře knihy o manželství stanoví: „Ženy musejí být ve dne v noci pod kontrolou svých mužů a nesmějí nic konat samostatně, neboť jsou v úplné závislosti na předmětech smyslů, musejí proto být napřimovány bdělým duchem (manžela). V dětství je proto chrání otec, v mládí manžel, ve stáří synové – žena samostatně neobstojí.“
Vedle toho ovšem tentýž zákoník požaduje, aby muži k ženám přistupovali s úctou, protože ponížená žena rozkládá rodinu. Proto v jednom z paragrafů stanoví: „Nechť jsou ženy uctívány šperky, oblečením a jídlem.“
Inu, jiná doba, jiný mrav. Svět naší doby pokročil k rovnoprávnosti žen a společenské postavení ani správné chování lidí ve svých zákonech neupravuje – pouze zakazuje a přikazuje všem stejně bez rozdílu pohlaví, původu a vychování. Nad tradiční rodinou a rodičovskou výchovou dětí tím logicky udělal kříž. Zato ve školách dětem ordinuje více než padesát možných pohlaví a učí je sexuálnímu vyžití bez potomků a bez rodiny vůbec. Alespoň na Západě – tedy zatím. Jinými slovy: pokrok bez skrupulí a bez pardonu.
Hlasité předčítání