Hasicí přístroj agrárníka Koloděje
Agrárník Koloděj byl velice inteligentní člověk. Předně věděl, že dvakrát dvě jsou čtyři a že každý ostatní člověk, který není agrárník, je lump a lotr. Pak znal význam volů pro agrární stranu a snažil se velice, aby pro agrárníky byli opatřováni na okrese jen čistokrevní volové. Chodil také do obecné školy a byl členem zemědělské rady, neboť jedna jeho prasnice mu vrhla 28 selat najednou. Pak podruhé mu vrhla 30 selat, a tu se stal okresním starostou.
Měl naději, že mu příště vrhne ještě víc a že jeho sláva poroste, neboť po takovém šťastném vrhu nemluvilo se o jeho prasnici, ale jen o něm po celém kraji. Ubohá prasnice mu však scípla a on se nestal ministrem orby.
Zůstal tedy okresním starostou, a když vypěstoval pekingského housera ve váze 18 kg, byl zvolen zemským poslancem. Pak si zaopatřil shorthornskou jalovici. Když jalovice byla deflorována obecním býkem a měla mléko, sláva jeho stoupala, neboť dávala dvacet litrů mléka denně. Tu byl zvolen říšským poslancem. Byl to zkrátka dokonalý člověk.
Jako říšský poslanec měl různé obchody a obchůdky, které mu vynášely pěkné peníze, takže mohl si přikoupit ještě jeden dvůr. V parlamentě buď spal, a když nespal, přemýšlel o tom, jak by mohl prospět rychle a krásně svým sousedům, aby přitom vynikl vůbec mezi českým národem.
A tu připadl na myšlénku, že vynalezne hasicí přístroj.
Hasicích přístrojů je již tolik, že mohl snadno na tu myšlénku přijít. Rozhodně však nebyl prvním, který projevil tuto myšlénku, a poněvadž nevěděl nic z chemie, než že se sůl dává lízat dobytku a že může u žida koupit picni vápno a chilský ledek na pole, spojil se s jedním mladým inženýrem chemie z jejich okresu Jehličkou.
Tento pán byl výborný člověk, neboť nepřemýšlel o ničem jiném než o tom, jak by bylo možno všechno uhasit, co hoří. Šel ve svých pokusech tak daleko, že hasil, co ho nepálilo. Tak své bytné uhasil třikrát v kuchyni za sebou oheň, když ta vařila oběd, a byl zcela sprostě vyhozen.
Pak získal jednoho člověka ochotného dát se polít petrolejem a uhasil jeho mrtvolu za dvě minuty. Byl kvůli tomu držen nějaký čas v blázinci, až konečně seznali lékaři, že jest přece jen skutečný vědec a pustili ho, aby jim blázny nepomátl.
Tak žil v ústraní a obětoval veškeré své jmění své oblíbené myšlence, že někde mu někdo dovolí zapálit stodolu a on že ji uhasí.
Když inzeroval, že přijme společníka, byl překvapen návštěvou agrárního předáka Koloděje, který projevil právě velký ostrovtip, že pomocí tohoto muže proslaví nejen své jméno, nýbrž že si pomůže i k penězům.
A také to provedl velice krásně a důvtipně. Dal pojistit svou stodolu, když po pojištění z ní odklidil pro všechny případy zásoby obilí. Dal ji pojistit hezky vysoko a rozhlásil, že vynašel přístroj „Uhas se sám!“.
To byl ten hasicí přístroj agrárníka Koloděje.
Pak s inženýrem chemie přibyl do své obce, uvítán vřele obecním zastupitelstvem, a rychle dělal přípravy ku svým pokusům s hasicím přístrojem „Uhas se sám!“.
Pokusy ty měly být provedeny s velkou slávou a s velkou okázalostí. Pozván okresní hejtman, náčelníci jednotlivých hasičských sborů, jeden sportovní redaktor a více jiných hodnostářů.
Stodola byla polita petrolejem a zapálena. Za zvuků agrární hymny hodil tam za všeobecného rozruchu pět svých hasicích přístrojů „Uhas se sám!“. A nežli se překvapení diváci vzpamatovali, lehla stodola krásně popelem. Pak zbyla jen dřevěná vrata a ta byla za čtvrt hodiny uhašena dalšími dvěma přístroji „Uhas se sám!“. To byl krásný úspěch.
Pojišťovna mu vyplatila peníze za shořelou stodolu a od té doby rozšířily se přístroje „Uhas se sám!“ po celém kraji jeho volebního okresu. Agrárníci dělají pokusy až jedna radost s hasicími přístroji a pojišťovny nestačí vyplácet pojištění za utrpěné škody ohněm.
Sláva agrárního poslance Koloděje stoupá a není daleka doba, kdy ministrem orby nesmí být jiný než agrární poslanec Koloděj.
Karikatury – 13. 1. 1912
Hlasité předčítání