Několik raportů státního detektiva Janáka (zn. „Třebízský“)
První raport:
Velectěný pane Hajšmane,
dovoluji si oznámit, že včerejším dnem zahájil jsem sledování a pátrání po činnosti a stycích individua, zvaného Josef Poupě, který dle instrukcí departementu čís. 3 po několik let provozuje státu nebezpečné rejdy a bydlí přitom v Radlicích čís. 48, jsa přitom postavy vyšší, kulatého obličeje bez mateřského znaménka, přistřiženého anglického kníru, očí modrých, hnědých vlasů a vousů, pravidelného nosu i výřečnosti.
Obdržev pokyn, abych vyptáváním se na místě podezřelé individuum neupozornil na to, že jest ono, Josef Poupě, sledováno, čekal jsem na protějším chodníku, až osoba, na niž se popis hodí, vyjde z domu čís. 48 v Radlicích na hlavní silnici, zahájiv svou hlídku o 3. hodině ranní. Po půl osmé objeví se sledovaný v průjezdě domu, z kterého vykročil, opatrně se na všechny strany rozhlížeje, přičemž já dělal, že si zapaluji cigaretu, a vida ho, že přichází na mou stranu, rychle přešel jsem na druhý chodník ulice tak, abych nacházel se s ním v jedné přímé linii, nespouštěje ho z očí, přičemž jsem pozoroval jeho styky s okolím, které však nebyly.
Hodlaje se přesvědčiti, zdali Josef Poupě nepřikládá si jiného jména, zavolal jsem na školáka, odebírajícího se pravděpodobně do školy, a dal jsem mu jednu korunu, požádav ho, aby on, dorostlý školák, odebral se k ukázanému individuu, kráčejícímu po druhém chodníku, a optal se ho, zdali se nejmenuje Josef Poupě, což školák vykonal, a obdržev od sledovaného mnou pohlavek, rychle utekl, neoznámiv mně výsledek.
Nicméně tento výstup jasně a určitě mluví, že vyslovení jeho vlastního jména v místech, kde on se patrně domnívá, že ho nikdo nezná, vzbuzuje v něm ztrátu chladnokrevnosti a jistý stupeň rozčilení, o čemž svědčilo i to, že několikrát za sebou si nervózně odplivl a kráčel dále směrem k Santošce, odkud pak kolem plynárny a k Andělu, kde si sedl do vozu elektrické dráhy čís. 14.
Stoje sám na plošině, mohl jsem sledovati jeho počínání a chování. Vytáhnuv z pravé kapsy žlutou tobolku s přihrádkami na poštovní známky, co svědčí o jeho rozsáhlé korespondenci, požádal o lístek přímo. Pro tlačenici nemohl jsem zjistit obsah jeho tobolky. Zpozoroval jsem však, že se zúmyslně vyhýbal rozhovoru se svými spolucestujícími a nepromluvil ani slova po celou jízdu a choval se neobyčejně pasivně až do stanice u zemského trestního soudu, kde vystoupil a přešel jízdní dráhu, zabočiv od ulice Lazarské, kde vešel do kavárny Tůmovky současně se mnou a sedl si za stůl u patentních kamen, kde bylo místo i pro mne, takže jsem mohl s ním případně začíti rozhovor, od čehož jsem však upustil, obávaje se, abych nevzbudil jeho podezření. Zato mohl jsem bezpečněji pozorovati jeho počínání, zejména zjistit, jaké časopisy a noviny si dá předložit a bude-li si z politických časopisů dělat výňatky a poznámky nutné jemu k orientaci, kterých by mohl použíti pro své nebezpečné rejdy.
Na základě své rafinovanosti dal si předložit nikoliv politické časopisy, nýbrž Kožešnické listy, Realitní a inzertní věstník, Hostimila, Cukrářské zájmy. Vyňal pak z kapsy zápisník, v černé kůži vázaný, se stříbrným monogramem v rohu Z. K., což svědčí o jeho velké rafinovanosti, když se jmenuje Josef Poupě.
Seděl jsem těsně vedle něho a podařilo se mně zahlédnout některé poznámky, čerpané z časopisů. Třesoucí se rukou psal si: „Zimní trikotové košile a spodky mužské a ženské, dětské oblečky, živůtky z mako a béž, punčochy, ponožky z bavlny, příze a vlny, holenice, čapky, šály, kanafas, oxford zefír, kaliko, štruksové kalhoty, flanelové ženské košile.“
Dál už jsem neviděl, poněvadž zakryl jaksi napsané rukou, a když se naklonil ještě níže nad svůj zápisník, tu neměl jsem již příležitost zahlédnouti, co píše dál, jen mně ještě padl do očí začátek nějaké nové jeho poznámky: „Prašivinu, svrab u lidí i zvířat léčí rychle pomocí nového patentního strojku.“
Že poznámky ty činil v určitém úmyslu, jest nabíledni a bude třeba i v tomto případě držeti se této stopy. Jeho útrata činila 5 korun 80 hal., v což jest zahrnuta i odměna bábě na záchodku, kam se odebral mnou sledovaný po vypití čaje s citrónem, k němuž snědl jeden kus vánočky a kousek dortu. Zdá se, že obnos 5–6 korun při ranní jeho kávě v kavárně činí každodenní jeho ranní útratu, což svědčí, že utrácí měsíčně při svém ranním pobytu v kavárně 150–180 korun.
V kavárně vytáhl z kapsy pouzdro na cigarety z alpaky s jednoduchými vytlačenými ornamenty a zapálil si cigaretu vlastního plnění a neobyčejně tenké dutinky, kterou přikládám v příloze. Po zaplacení útraty vzal rychle klobouk a vyšel, přičemž já, zaplativ současně s ním, sledoval jsem ho ihned v patách, když šel Lazarskou ulicí do ulice Spálené, kde zastavil se před knihkupectvím firmy Srdce.
Vstoupiv do knihkupectví, koupil si brožurku o výdělkové dani, kterou jsem si též koupil současně s ním, abych ho neztratil ze zřetele a seznal, co chce si přečíst, aby měl opět nějaký materiál ke svým rejdům. Vybraná jím brožura jest toho důkazem. Nemaje drobných, byl jsem nucen počkati, až mně bude rozměněna dvacetikorunová bankovka, při kteréž manipulaci vyšel již přede mnou sledovaný muž, takže měl příležitost zmizeti buď v Opatovické ulici, nebo projít na druhou stranu a přejít druhou ulicí do Vladislavovy ulice, kde opět mohl jít buď průchodem v Měšťanské besedě do Jungmannovy třídy, nebo Charvátovou uličkou na Národní třídu. Mohl se dát též přímo Spálenou ulicí buď napravo, nebo nalevo a přes Národní třídu na Perštýn, odtud buď na Betlémské náměstí a uličkami na Masarykovo nábřeží, nebo Skořepkou na Uhelný trh a uličkami do Karlovy ulice, odkud mohl přejíti buď na Karlův most a nahoru na Hradčany a Malou Stranu, nebo z Karlovy ulice mohl se dát napravo na Staroměstské náměstí, odkud opět buď do Mikulášské třídy, nebo Celetnou ulicí do Hybernské a napravo do Jindřišské přes Havlíčkovo náměstí a od Svatého Jindřicha mohl již lehce sednout na elektrickou trať číslo 14 a vrátit se pohodlně do Radlic do svého bytu, kam ho budu opět zítra sledovat.
Hlasité předčítání